Renault Grand Scenic 1.6 dCi Intens – rodinný ideál? (I. díl)
Velkoprostorovým vozům (neboli MPV – Multi Purpose Vehicles) se v posledních letech „příliš nedaří“, a to je ještě velmi diplomatická formulace. Výstižnější je totiž říct, že jejich prodeje v posledních letech zaznamenávají pořádný sešup, protože příznivci zvýšených automobilových karoserií hromadně přesedají do crossoverů a Es-Ú-Véček. Renault se tomuto trendu samozřejmě také musel přizpůsobit a postupně přišel s úspěšnými modely Captur, Kadjar a Koleosem Ii. generace. Nevzdal ovšem ani kategorii MPV, jejíž je v Evropě zakladatelem. Velký Espace se proto ve své poslední generaci proměnil do podoby jakéhosi velkého crossoveru (ovšem výhradně s pohonem předních kol) a podobnou cestu (i když ne tak výrazně zaměřenou na „poloterénní vzhled“) lze pozorovat i u nejnovější generace Scenicu. Samozřejmě jsme přivítali nabídku Renaultu ČR, abychom tento zajímavý vůz otestovali. Vyzkoušeli jsme Grand Scenic ve verzi Energy dCi 130 Intens. Jednalo se tedy o delší verzi tohoto vozu, poháněnou oblíbeným turbodieselem 1.6 dCi/96 kW a druhým nejvyšším stupněm výbavy.
I MPV může vypadat přitažlivě
Automobilky dobře vědí, že současní zákazníci při výběru svého budoucího vozu většinou už ne tak důkladně zkoumají použitou techniku, ale o to vyšší nároky mají na design. Je zde ovšem jeden zásadní problém - marketingovým zaklínadlem současného automobilového světa je slovíčko „sportovní“ nebo alespoň „dynamický“ (hatchbacky, sedany, kombíky), popřípadě „dobrodružný“ (u crossoverů a MPV). Současné zákaznické nálady prostě rodinná Em-Pí-Víčka (někdy ironicky označovaná za „mamamobily“) předem znevýhodňují, a mohlo by se zdát, že učinit tyto vysoké „krabičky“ vizuálně atraktivní je téměř nemožné. Designéři Renaultu ovšem byli opačného mínění. Konec konců, kdo jiný by se o to měl pokusit, než značka, která s kompaktním vanem přišla jako první na světě? Vždyť první generace Scénicu byla představena již na podzim roku 1996 a Renault rozhodně nechtěl tuto dlouhou a úspěšnou tradici (dosavadních třech generací se prodalo skoro 5 milionu kusů!) pohřbít. Při pohledu na nejnovější generaci Scenicu, resp. Grand Scenicu si asi většina lidí řekne, že se to stylistům Renaultu podařilo – to auto prostě těžko lze označit za nudné, naopak většina lidí by jej asi označila za originální a přitažlivé. Základ tohoto úspěchu spočívá v respektování staré, ale navýsost pravdivé poučky, že „kola dělají auto“. Právě nepoměr vysoké mohutné karoserie a malých kol totiž vizuální atraktivnost klasicky pojatých MPV nejvíce ubíjí. Renault proto pro nový Scénic nechal u třech světových pneumatikářských výrobců vyvinout pneumatiky speciálního rozměru 195/55 R20. Šířka a výška běhounu těchto gum tedy odpovídá běžným „sedmnáctkám“, zatímco jejich průměr sedí na veliký, dvacetipalcový disk. Druhý důležitý předpoklad pro vizuální atraktivitu nového Scenicu (i jeho prodlouženou verzi Grand Scenic) je vystříhání se rovných horizontálních linií na bocích karoserie. Vlastně je nalezneme jen na prazích, všechny ostatní boční linky jsou výrazně zakřivené. Nejnápadnější to je na spodním i horním okraji bočních oken a na tvaru ochranných lišt kryjících spodní partie dveří.
Líbivá robustnost
Díky velkým kolům se tedy ponton karoserie zdá být poměrně nízký, i tak ale auto působí dost robustně. Ve srovnání s předchůdcem totiž ve všech směrech mírně povyrostlo. To není žádné překvapení, zajímavější je ovšem nárůst světlé výšky, který činí nezanedbatelných 40 mm (na 170 mm). Třeba jízdy po polní cestě se díky tomu toto MPV rozhodně nemusí bát. Celková délka testované verze Grand činí 4634 mm při opravdu velkorysém rozvoru 2804 mm. Jen pro srovnání – „krátká“ verze má obdobné míry 4406 mm a 2734 mm. Scenic samozřejmě musí stylově zapadat mezi ostatní současné Renaulty, nalezneme tedy u něj svalnatě působící blatníky, stejně jako typickou příď s obrovským firemním logem, které se „zakusuje“ až do kapoty motoru. Na logo navazuje maska chladiče s mohutným středovým prohnutím uprostřed a na ní dravě se tvářící světlomety s plně diodovými světelnými zdroji. Jistě nelehký úkol musel být design zadní části, jelikož plocha zadní výklopné stěny je vskutku obrovská. Designéři si s tím ale poradili velmi dobře. Zadní svítilny rozdělili mezi blatník a páté dveře a jejich dveřní části uprostřed propojili elegantní, dvojitě zvlněnou linkou, která zasahuje do spodního okraje skla. Vysoký pruh plechu pod ním pak úspěšně rozbíjí mohutná chromovaná lišta nad registrační značkou. Podtrženo a sečteno – doufáme, že s námi budete souhlasit, že celkově lze vnější design nového Scenicu/Grand Scenicu hodnotit jednoznačně kladně.
Vítejte na palubě!
U rodinných MPV je mimořádně důležité nabídnout dostatek snadno přístupného a dostatečně prosvětleného vnitřního prostoru. Musí nabízet velkou variabilitu, a také pořádnou dávku komfortu, servírovaného v útulném rodinném prostředí. Nejdříve se zastavíme u pracoviště řidiče. Svým uspořádáním se hodně blíží sesterské „nízké“ řadě Megane nebo i jiným současným Renaultům střední či vyšší kategorie. Opět zde tedy máme skvěle tvarovaný volant se silným věncem, přístrojový štít se středovým digitálním rychloměrem a ručkovým otáčkoměrem kolem něj (rychlost se ale promítá i přímo do zorného pole řidiče na head-up displej) či svisle orientovaný dotykový displej multimediálního systému. Rozdíl je v ukotvení řadicí páky, která v tomto případě spočívá na výstupku přístrojové desky. Díky tomuto řešení je páka pěkně po ruce i když řidič sedí podstatně výše, než např. v již zmiňovaném Meganu. U MPV je to samozřejmě velmi vítané, protože zvýšená poloha je fyzicky přirozenější, a tedy méně únavná a také výrazně usnadňuje nástup a výstup do vozu. Velmi jsme si pochvalovali skvěle tvarované a vyhřívané přední sedačky s optimálně tuhými středovými výplněmi a tužšími boky. Lze u nich také prodlužovat délku sedáku a další komfortní příjemnost představují opěrky hlavy s nastavitelnými boky. Řidič si dokonce může dopřát masážní program zad! Zvláštní zmínku určitě zasluhuje výhled řidiče směrem šikmo dopředu, který u vozů typu MPV bývá často Achillovou patou. Pro nový Scenic to ale neplatí, tam jsou mrtvé úhly výhledu přes dvojité A sloupky v rozumných mezích. Daleko vpřed předsunuté čelní sklo s navazující velmi hlubokou horní plochou přístrojové desky vytváří příjemný dojem z velikého prostoru. Ten je ovšem velkorysý také v příčném směru – na úrovni loktů řidiče a spolujezdce jsme naměřili vnitřní šířku 153 cm! Jednoznačnou pochvalu udělujeme kvalitě dílenského zpracování i použitých materiálů. Testovaný exemplář měl dokonce na horním dílu přístrojové desky a výplních všech bočních dveří bílé švy, které na měkčeném plastu evokují kožené čalounění. Další parádičkou je difuzní osvětlení v podobě linky kolem panelu řadicí páky a za madly na výplních dveří. Odstín vyzařováno světla si přitom lze volit v menu multimediálního systému z několika možností. Dojem luxusu podporují i další zdánlivé maličkosti – např. dotykově ovládaný zámek odkládací schránky, která je zásuvkového typu. Pokud se k jejímu obsahu chce dostat ze svého místa řidič a spolujezdec není přítomen, je to skvělé řešení, jestliže ale na pravé přední sedačce sedí nějaký dlouhonohý člověk, nadšený určitě nebude… Zajímavě řešená je také vysoká středová konzola, ve které je integrována dvojice prohlubní na pohárky, objemná odkládací schránka s roletovým uzávěrem i široká loketní opěrka. Celý tento celek je podélně posuvný, takže může buď těsně navazovat na výstupek s řadicí pákou, nebo být odsunut až k sedáku prostřední zadní sedačky.
Dětská zóna
Zadní část interiéru vozidel kategorie MPV je primárně určena dětem, ať už malým v autosedačkách, či těm odrostlejším. Proto v MPV bývalo zvykem nabízet trojici samostatných, poměrně úzkých křesílek. Ty pak ale nevyhovovaly při případném obsazení dospělými pasažéry. Grand Scenic (i jeho kratší verze Scenic) proto proto dalo přednost podobnému řešení, jaké je zvykem u hatchbacků, kombíků nebo moderních sedanů - širokou lavici, jejíž sedák i opěradlo je dělené v poměru 1/3 : 2/3. Obě části jsou nezávisle sklopné vpřed (celá sedačka přitom zároveň klesne směrem k podlaze) a také podélně posuvné po podlahových kolejničkách. Grand Scenic může být za rozumný příplatek 15 000 Kč vybaven také dvojicí přídavných sedadel v zavazadlovém prostoru, testovaný exemplář byl ale pětimístný. Široká zadní lavice si poradí i s instalací trojice dětských sedaček vedle sebe, sedák i opěradlo má přitom docela anatomické tvarování (prostřední část opěradla dokonce obsahuje výklopnou loketní opěrku, která prostřednímu cestujícímu v zasunuté poloze kupodivu nijak nevadí). Přesto musíme konstatovat, že dospělým cestujícím vyšší postavy zadní sedadlo při delších cestách přece jen neposkytne stoprocentní komfort. Kvůli zvýšené podlaze totiž nemají dostatečně podepřená stehna a také opěrky hlavy si nemohou vysunout dostatečně vysoko. Každopádně v prodloužené verzi Grand, jestliže jsou zadní sedadla posunuta zcela vzad, naleznou dostatek místa pro své nohy i opravdu vysocí dospěláci, na krajních pozicích se ale jejich hlava dostává do těsné blízkosti bočních partií stropu. Zvláště děti při delších jízdách budou nadšeni sklopnými stolečky před sebou. I dospělí pak jistě ocení roletky, kterými je možné zaclonit okna v zadních dveřích, či výdechy klimatizace, integrované do vnitřních obkladů středních sloupků. Hlavně teenageři jistě využijí zásuvky na dobíjení multimediálních zařízení. Zapomenout nesmíme ani na záplavu různých odkládacích schránek, kapes a šuplíků, které využívají opravdu každou píď volného prostoru – třeba i v podlaze. V tom jsou renaultovská MPV tradičně přeborníci. Bližší představu si nejlépe uděláte z přiložených fotografií.
Ve druhém, závěrečném dílu tohoto testu se zaměříme na zavazadlový prostor, pohonné ústrojí a jízdní vlastnosti. Chybět samozřejmě nebudou ani podrobné technické údaje a cena.
Roman Poláček