Renault EZ-ULTIMO - bezbřehý futurismus, nebo blízká realita?
Nebývá zvykem, abychom článek o renaultovské studii nadepsali otázkou, ale koncept nazvaný Renault EZ-ULTIMO je opravdu hodně zvláštní vozidlo. Renault s ním chtěl zaujmout na nedávném pařížském autosalonu, což je jistě podařilo. Jedná se totiž o natolik futuristickou konstrukci, že ji opravdu nelze přehlédnout. Že se jedná o elektromobil už asi v dnešní době nikoho nepřekvapí, vždyť představit v dnešní době automobilovou studii budoucnosti s normálním spalovacím motorem by bylo politicky vysoce nekorektní, ne-li skandální… EZ-ULTIMO ovšem k elektrickému pohonu přidává ještě výhradně autonomní řízení, takže s řidičem (a jeho pracovištěm) se u tohoto vozidla vůbec nesetkáte! Dle výrobce se jedná o vizi luxusního samoobslužného dostavníku, určeného zejména na dopravu ve velkých městech a jejich okolí, tedy např. z hotelů v centru na letiště, na okružní městské jízdy apod. Vůz by také mohl být přivolán dálkově na udanou adresu, jednalo by se tedy o jakýsi samoobslužný taxík…
Renault v tiskové zprávě zdůrazňuje, že se jedná o vysoce luxusní přepravu, poskytující prvotřídní komfort. Toto zaměření naznačuje již reprezentační vnější vzhled a potvrzuje jej i nákladné ztvárnění interiéru, ve kterém se používají prvotřídní materiály (kůže, dřevo, mramor). Karoserie je bohatě prosklená a tedy i prosvětlená, vzhledem ke speciálním použitým sklům ale má posádku přesto pocit dostatečného soukromí. Design interiéru je pojat jako mírně retrospektivní, vytvářející podobné prostřední, jako v historických vlakových vagonech I. třídy. To ovšem pochopitelně jinak nevylučuje použití nejmodernější palubní elektroniky. Samozřejmostí je nepřetržitá dostupnost wi-fi signálu, výsuvných nabíjecích podložek pro smartphony a speciálního palubního tabletu, jehož pomocí mohou cestující volit poskytování různých služeb (objednávání ubytování v hotelích, rezervace míst v restauraci apod.). Jestliže není potřeba, lze tablet snadno uložit do zvláštní schránky, takže v kabině nijak nepřekáží.
Roman Poláček