Home page    Historie    Modely    Prototypy    Tuning    Sport    Testy    Technika    Informace    Srazy    Kontakt    Naši partneři    Manuály    Stránky členů    Diskuzní forum    Členská sekce

Renault EZ-GO – městský samoobslužný dostavník

Hlavní upoutávkou expozice Renaultu na nedávno skončeném letošním ročníku ženevského autosalonu se stala studie s lakonickým označením EZ-GO. Dopředu upozorňuji, že pravověrným autařům se z tohoto stroje určitě zježí všechny chlupy na těle, ale pro ostatní by měl představovat ideální řešení na pomezí individuální a hromadné městské dopravy. A hlavně by měl řešit současnou neutěšenou situaci ve velkých evropských městech, která jsou přecpaná auty. O co se tedy jedná? Renault EZ-GO je studie jakéhosi samooblužného pojízdného dopravníku s plně autonomním řízením. Stejně jako běžná auta jezdí po čtyřech kolech, jeho karoserie má ovšem zcela nezvyklý tvar se symetrickým profilem a žádné místo pro řidiče. Tento stroj také nemá kapotu motoru, ale ani boční dveře, ale jen obrovskou vzhůru výklopnou čelní stěnu. Sklopná, ovšem dolů, je také přední partie podlahy, což umožňuje snadné najetí dětským kočárkům, lidem na invalidních vozících nebo třeba cestujícím táhnoucím za sebou těžký kufr na kolečkách.

Futuristický interiér

Čtveřice pasažérů sedí na bočních lavicích bokem ke směru jízdy a na druhém konci kabiny se nachází další dvě místa na sedačkách tvořících jakýsi půlkruh. Je tedy zřejmé, že cestující se zde mohou cítit jako v nějakém malém vagónu metra či v „piditramvaji“, ale také třeba jako u stolu v restauraci (byť ten stůl zde není). Po nástupu a usazení cestujících už prý stačí jen stisknout „kouzelné“ tlačítko. Odpovídající trasu pak vybere navigační systém a předá ji řídicí jednotce vozu. Cíl už totiž bude mít uložen v paměti, protože zájemci o cestování v tomto stroji mu budou svůj požadavek předem posílat po internetu. Jízdu bez řidiče si pak mohou užít dle svého uvážení – využitím skvělého výhledu skrze obrovská okna (při slunečném počasí se samočinně zatmaví), četbou knížky, sledováním sociálních sítí na svém chytrém mobilu (na palubě je bude možné i indukčním způsobem nabíjet) nebo třeba prací na svém notebooku. A při cestách za noční zábavou bude jistě příjemné, že nebude třeba se vyhýbat alkoholickým nápojům... No, pohledem nadšeného řidiče se lze utěšovat jedině tím, že podobné způsoby přepravy jsou pravděpodobně ještě dost vzdálenou budoucností. Samozřejmě by se totiž neobešly bez vysoké úrovně autonomní jízdy, tedy schopnosti samořízení vozidla za pomocí navigačního systému a složité soustavy kamer, senzorů a automatického řízení. Renault uvádí, že EZ-GO má tyto schopnosti na čtvrtém stupni mezinárodní klasifikace, kdy je vůz schopen hlídat si potřebnou vzdálenost od vpředu jedoucího vozidla, měnit jízdní pruhy a také se otočit do protisměru na vhodné křižovatce. Ostatní účastníky silničního provozu přitom o svých „úmyslech“ EZ-GO informuje blikajícími grafickými elementy na přídi i zádi (jakýsi vyšší stupeň dnešních ukazatelů směru).

Samozřejmě na elektřinu!

Asi málokoho překvapí, že futuristická studie Renault EZ-GO je poháněna elektromotorem – vždyť takové řešení je u koncepčních prototypů již řadu let vlastně normou a samozřejmostí (bohužel). O tom, že se v žádném případě nejedná o bezemisní pohon (elektřina na dobíjení akumulátorů většinou pochází z tepelných elektráren) většina ekologických aktivistů (i automobilek)  nechce slyšet... Na druhé straně je ale pravda, že v případě EZ-GO by se spalovací motor vlastně ani moc nehodil, vždyť se ani nejedná o v pravém slova smyslu automobil... Co se týká samotného technického řešení, tak elektromotor se logicky nachází u zadní nápravy, zatímco indukčně dobíjené akumulátory se skrývají pod podlahou, tedy v ideálním místě z hlediska co nejnižšího těžiště. To se samozřejmě blahodárně projevuje na jízdní stabilitě a ovladatelnosti. Jak jsme již uvedli, osobní přepravník EZ-GO je určen výhradně pro provoz ve městech, čemuž odpovídá i jeho největší rychlost omezená na 50 km/h. O jeho maximální obratnost v často stísněných městských podmínkách se stará systém 4Control (tedy řízení nejen předních, ale v menší míře i zadních kol), které Renault úspěšně používá i u svých sériových automobilů. Konstrukce podvozku také umožňuje po zastavení přepravníku snížit jeho světlou výšku, čímž se výrazně usnadňuje nástup a výstup cestujících. To není tak revoluční novinka, jak by se možná mohlo zdát - podobný systém (i když v tomto případě si vozidlo „kleká“ směrem k vozovce jen na jedné straně) se již léta používá u některých městských autobusů. Renault uvádí, že studie EZ-GO nemusí zůstat osamocena, protože jeho modulární podvozková platforma může být využita i u jiných „přibližovadel“ podobného charakteru. Další studie podobného „přepravníku“ by prý měli přijít ještě letos. Je jisté, že od studie k sériovému použití podobných přibližovadel jako je EZ-GO povede ještě hodně dlouhá cesta. Pro podobný způsob dopravy totiž chybí jak právní rámec (kdo bude zodpovědný za případné nehody samořiditelných vozů?), tak i potřebná infrastruktura – např. indukční dobíjení stanice (zatím se nedostává ani těch klasických s dobíjecími šňůrami). Taková vozidla jako EZ-GO určitě nebudou provozována soukromými individuálními vlastníky, ale firmami či například městskými samosprávami.

Na závěr trocha zamyšlení...

Pokusme se ale zamyslet nad tím, co prezentace takových a podobných studií jako je EZ-GO signalizuje? Jaké asi budou trendy v budoucí individuální mobilitě? Je už téměř jisté, že ve větších městech bude jízda s běžnými automobily čím dál složitější a bude také stále více administrativně omezována. A co je ještě mnohem horší, ve vzdálenější budoucnosti možná dojde i na svobodné používání automobilů se spalovacími motory mimo města. Měli bychom si tedy vlastnictví a provozování dnes běžných aut (v našem případě asi značky Renault či Dacia) maximálně vychutnávat, dokud to ještě jde. Vždyť současné zeleno-neomarxistické kruhy v EU pohlíží na automobilismus v současné svobodné podobě s čím dál větší nevraživostí a nešťastným automobilkám předepisují tak drakonické emisní limity, že jejich splnění už téměř popírá fyzikální zákony.... 

Proti snižování množství skutečně škodlivých látek ve výfukových plynech samozřejmě nemůže nikdo nic namítat a na tomto poli se v posledních desetiletích udál obrovský pokrok (přesné vstřikování paliva, řízené katalyzátory výfukových plynů, recirkulace spalin a u dieselů i filtry pevných částic a vstřikování močoviny). Výsledky jsou ohromující -  vždyť dnešní vozy produkují jen nepatrný zlomeček škodlivin, co vypouštěly jejich třeba jen o 30 let starší předchůdci. Něco úplně jiného jsou ovšem od EU nařizované likvidační pokuty automobilkám za překročení nesmyslně nízkých limitů tzv. flotilových emisí zdravotně nezávadného CO2 (kysličníku uhličitého). Tyto limity rok od roku klesají a EU tak výrobcům automobilů stále utahuje smyčku kolem krku. Přitom je to úplně zbytečné. Např. pokud se sečtou emise CO2 všech prodaných vozů dané značky za rok a vydělí jejich počtem, letos se v Evropě prodávající automobilky musí vejít do limitu 130g/km, v roce 2020 už to ale bude jen 95 g/km a třeba pro rok 2030 dokonce jen 66,5 g/km! A každý gram navíc znamená pro výrobce brutální pokutu 95 eur za každý prodaný vůz! Situaci automobilek navíc ještě výrazně komplikují dvě věci - rychle rostoucí poptávka zákazníků po vozech kategorie SUV a crossover (které mají kvůli vyšší hmotnosti a horší aerodynamice nevyhnutelně vyšší spotřebu paliva a tedy i emise CO2) a naopak rychle klesající prodeje vozů s naftovými motory, které CO2 produkují méně, než motory benzinové. Kupující se totiž obávají, že bude brzy zakázán jejich vjezd do center některých evropských měst (zatím tedy jen při smogových kalamitách, ale kdo ví, co bude následovat?).

Jistě, skleníkový efekt je vysoce nežádoucí, ale je vědecky dokázáno, že lidská činnost na naší planetě produkuje pouze 3,5 % z celkového vyprodukovaného objemu CO2 na Zemi a z těchto tří a půl procenta tvoří osobní individuální doprava jen směšných 5,5 %!!! Pokud tedy země evropské unie prosadí u produkce svých automobilek takto razantní omezení, v globálním měřítku půjde o naprosto zanedbatelné úspory! Zato radost z řízení vozu bude brzy zcela zničena a miliony pracovních míst v evropském autoprůmyslu budou vážně ohroženy! Začalo to masovým zaváděním neoblíbených tříválcových motorů a brutálním downsizingem, pokračuje to nastupující hybridizací a postupným vymíráním manuálních převodovek a následovat má masový nástup drahého elektrického pohonu se zatím nevalným dojezdem, autonomní jízda (jízda bez zásahu řidiče) a car sharing (společné sdílení jednoho vozu více uživateli, kteří jej nevlastní). Bez obrovských státních dotací a úlev jsou ale elektromobily vůči vozům se spalovacími motory naprosto nekonkurenceschopné a nic nenasvědčuje tomu, že by se to v dohledné době mělo změnit. Navíc jejich výroba s nezbytnou produkcí obrovského množství drahých akumulátorů (s omezenou životností, vysokou hmotností, stále nedostatečnou kapacitou a gigantickou spotřebou různých cenných přírodních zdrojů, např. lithia) je vše, jen ne ekologická. Vodíkový pohon je vzhledem ke zcela chybějící infrastruktuře a velmi náročné technologii hudbou velmi vzdálené budoucnosti a to samé platí o palivových článcích (ty vyrábí elektřinu přímo na palubě elektromobilu chemickou cestou), které jsou také nesmírně drahé. Jedinou skutečnou alternativu benzínových a naftových motorů (popřípadě doplněných o pomocný elektromotor, tzv. hybridní pohon) tak v současné době představuje benzinový motor upravený na spalování LPG či CNG - tedy proban-butanu nebo zemního plynu.

O přirozené tržní prostředí a uspokojení skutečné, dotacemi, pokutami a zákazy nepokřivené zákaznické poptávky po pořádných automobilech ovšem zeleno-levičáckému vedení EU už dávno nejde. Jejich cílem je naopak maximální regulace (všeho, nejen automobilismu) a postupné, „nenápadné“ omezování svobod občanů. Nepochybujme o tom, že pokud obyvatelé EU v budoucnu nebudou v nákupu nových „zelených“ vozů dostatečně „poslušní“ a budou mít tendenci si co nejdéle ponechávat ty stávající, EU na ně vyvine silný tlak ve formě nových ekologických daní, omezování vjezdu do měst apod. A nám nadšeným automobilistům zbývá jen doufat, že se tak stane co možná nejpozději...

Roman Poláček

Galerie