Renault Captur 1.2 TCe X-Mode - omlazený fešák

Renault Captur se objevil na trhu sice již v roce 2013, na atraktivnosti mu to ale neubírá. Na rozdíl od neúspěšného malého MPV Modus se totiž tento crossover ukázal být opravdovou trefou do černého. Auto používá stejnou platformu, jako současná generace malého hatchbacku Clio, ve srovnání s ním ale přináší podstatně vyšší karoserii a také větší kola a zvětšenou světlou výšku. Verze 4x4 se ovšem nenabízí, pokud tedy nepočítáme speciální prodloužený derivát určený pro ruský trh. Test evropské verze v původním provedení jsme přinesli již více než před 4 roky, nyní si tento velmi populární model (jeho roční prodeje se v Evropě pohybují okolo 200 000 vozů a již roky drží pozici nejprodávanějšího malého crossoveru) připomeneme testem modernizovaného provedení.  Vzhledem k tomu, že Captur musí čelit stále početnější konkurenci (např. Peugeot 2008, Opel Mokka, Ford EcoSport, Seat Arona, Hyundai Kona atd.) dosahuje opravdu obdivuhodných prodejních úspěchů!

Povedený facelift

Vzhledová modernizace, prováděná většinou v polovině životního cyklu modelu, se a ne vždy povede tak, aby byla opravdovým designovým přínosem. Takové automobilky, jako třeba Fiat či Škoda by o tom mohly dlouze vyprávět... „Naroubovat“ na původní linky karoserie přepracovanou příď a případně i další změny prostě není jen tak. Naštěstí Renault (i sesterská Dacia) mívá v těchto případech šťastnou ruku, takže tzv. „Fáze 2“ (v případě Capturu byla představena v květnu loňského roku) opravdu vypadá lépe, než původní řešení. Navíc design tohoto Renaultu stárne jen velmi pomalu, takže stačilo provést pouze mírné kosmetické retuše, které osvěžily jinak velmi povedený celek. Nejnápadnější změnou je nový přední nárazník, jehož rohy zdobí pás diod denního svícení ve tvaru písmene C, pozměněná maska chladiče a jiné mlhovky. Captur se těmito úpravami přiblížil novějším modelům své značky. Vyšší stupně výbavy (vč. testovaného exempláře) dostaly full LED osvětlení nazývané Pure Vision. A jak už to při faceliftech bývá, objevily se také nové vzory litých kol a laků, přičemž samozřejmě zůstala zachována oblíbená možnost odlišné barvy střechy, kterou prý volí více než polovina zákazníků. Testované auto mělo pěknou červenou metalízu kombinovanou s černou střechou. Vzhledem k řadě černých plastů na karoserií to vypadalo opravdu moc pěkně a pověstnou třešničkou na dortu byla elegantní litá sedmnáctipalcová kola. 

Prostorný interiér v kvalitnějším balení

Hlavní uživatelskou předností Capturu ve srovnání s Cliem je podstatně prostornější kabina, která je daná nejen mírně delším rozvorem, ale zejména vyšší karoserií. Toto řešení přináší podstatně lepší přístupnost kabiny a efektivnější hospodaření s místem v podélném směru. Přední sedačky jsou dostatečně komfortní i na delší vzdálenosti a nabízí i slušné boční vedení těla. Zadní podélně posuvná lavice umožňuje pružně měnit podélné centimetry v kabině mezi délkou zavazadlového prostoru a místem pro kolena zadních cestujících. Poměrně vysoko umístěný sedák přitom pasažérům dobře podepírá stehna, což ocení hlavně při delším cestování. Pokud je lavice zcela vzadu, dostatek prostoru na ní naleznou i hodně vysocí cestující a tak limity dané příslušností do B segmentu (malé vozy) jsou vlastně patrné jen na skromnější vnitřní šířce (v úrovni loktů vpředu jsme naměřili 138 cm, což při vnější šířce 1,78 m není nic moc). Interiér Capturu (i současné generace Clia) byl hned po představení kritizován za použití příliš lacině působících plastů na přístrojové desce a výplních dveří. Je potěšitelné, že výrobce na tuto kritiku vstřícně zareagoval a že modernizovaný Captur (i Clio) se v této oblasti výrazně zlepšily a také slícování jednotlivých dílů se nám zdálo pečlivější než u původního provedení.  Také jsme ocenili, že převažující šedý odstín byl u testovaného exempláře výrazně oživen lakováním některých okrasných dílů do červeného odstínu (obroučky výdechů klimatizace, rámeček středového panelu, okraje reproduktorů ve dveřích.)

Zvýšená poloha sezení je pro řidiče přínosem díky lepšímu výhledu vpřed, na druhou stranu výhled šikmo dopředu je kvůli hodně silným předním sloupkům výrazně omezen. Ovládací prvky žádného uživatele moderních vozů Renault nepřekvapí, tedy snad s výjimkou nezvykle umístěného spínače tempomatu na středové konzole vedle madla parkovací brzdy. Vedle se nachází i otočný ovladač různých režimů činnosti protiprokluzového systému, který by měl zejména mimo vozovky s pevným povrchem alespoň částečně suplovat pohon všech kol (který se k „neruskému“ u provedení Capturu vůbec nedodává).  Při pohledu na přístrojový štít se (stejně jako u současného Clia) dere na mysl, že místo obřího palivoměru by v pravém „budíku“ byl logičtější rychloměr, ten je zde ovšem ve středovém „okénku“, ve kterém se zobrazuje v digitální podobě. Nakonec jde hlavně o zvyk... Absentující teploměr chladicí kapaliny supluje alespoň modrá kontrolka nezahřátého modrou. Za praktické řešení považujeme tradiční čipovou kartu, kombinovanou se startovacím tlačítkem. Velkou pochvalu zasluhuje příjemný i pohledný nový volant, který se u původního provedení moc nepovedl a tradičně chválíme také uživatelsky vstřícný multimediální systém R-Link se snadno ovladatelnou navigací. Trochu kontroverzně se ovšem může jevit hlavní odkládací schránka před spolujezdcem, ztvárněná v podobně velkého výsuvného „šuplíku“.  Samotnému řidiči se to zdá jako velmi praktické řešení, ovšem pouze v případě, že není obsazeno sedadlo spolujezdce. V takovém případě totiž místo na vysunutou zásuvku zabírají jeho nohy. Pokud má ovšem řidič vedle sebe nohatou slečnu v minisukni či šortkách, toto řešení může naopak velmi ocenit... Různých odkládacích schránek a přihrádek je v kabině dostatek, ale to u vozů Renault již mnoho let bývá dobrým zvykem.

Chvályhodně variabilní

Co se týče objemu zavazadlového prostoru, jak už jsme uvedli, záleží na pozici podélně posuvné zadní lavice. Jestliže se nachází zcela vzad, pod krycí plato se vejde velmi slušných 377 l bagáže, v opačném případě dokonce až 455 l, daní za to je ovšem takřka nulová mezera mezi předními opěradly a zadním sedákem. Hodnotu, která je k dispozici po sklopení zadního sedadla výrobce bohužel neudává, mi ji ovšem odhadujeme kolem 1200 l (při využití prostoru až po strop). Kufr byl vybaven vyjímatelnou mezipodlahou. Při její přítomnosti vzniká po sklopení děleného zadního opěradla rovná nákladová plocha, naopak po jejím vyjmutí se hloubka kufru zásadně zvětší (ze 40 na 61 cm). Je skvělé, že součástí standardní výbavy testované verze TCe 120 je i rezervní kolo, které navíc nevisí špinavé pod autem, ale je způsobně uloženo ve výduti podlahy kufru.

Povedená kombinace

Co se týče motorizace, testované auto poháněl benzinový přeplňovaný čtyřválec 1,2 TCe.  V prvních letech výroby bylo tento motor možno získat výhradně se samočinnou převodovkou EDC. Naštěstí již před modernizací výrobce vyhověl poptávce zákazníků a tuto motorizaci začal nabízet i s manuální šestistupňovou převodovkou (kterou byl osazen i testovaný vůz). K mání už je ovšem také zbrusu nový benzinový čtyřválec 1.3 TCe (představovali jsme jej v článku ze , který dává 110 kW a 250 N.m.  Určitě se tedy vyplatí si podrobně prostudovat ceník i technické údaje obou motorizací...

Podvozek Capturu pracoval i na vrcholných sedmnáctipalcových kolech velmi dobře, což je jistě dáno i faktem, že i v tomto případě neklesá profil pneumatik pod rozumnou mez (rozměr pneu je 205/55 R17). Delší nerovnosti vozovky vůz překonával docela plavně a se ctí se vyrovnat i s menšími krátkými hrboly. Nepříjemné rázy přišly jen při přejezdu opravdu velkých děr. Také ovladatelnost hodnotíme jako velmi slušnou – samozřejmě nejede o žádný sporťáček. Náklony při ostrém průjezdu zatáček jsou pochopitelně o něco větší, než v případě nízkého Clia, ale i tak se ale drží v přijatelných mezích. A samozřejmě pro případné krizové momenty je na stráži bedlivě hlídající stabilizační systém. Chválíme také nijak velkou citlivost na boční vítr, které jsme se vzhledem k poměrně vysoké karoserii trochu obávali. Účinek elektrického posilovače řízení s rostoucí rychlostí příjemně slábne (dokonce máme pocit, že více, než u původního provedení), příliš citu ve volantu ale nečekejte. Také kvalitu řazení hodnotíme jako průměrnou – dorazy jednotlivých rychlostí totiž působí poněkud „gumově“ a také dráhy páky mezi nimi jsou mírně delší, než by bylo optimální. Aktivní řidiče by to ale rozhodně nemělo odrazovat no a ti ostatní si mohou připlatit za alternativní samočinné řazení (v tomto případě dvouspojkovou převodovkou EDC). Každopádně je skvělé, že konstruktéři Capturu dopřáli šestistupňovou skříň, kdy nižší stupně mu zajišťují potřebnou živost např. v městském provozu a rychloběžná „šestka“ je zase skvělým pomocníkem na dálnici. 

Zážehová čtyřválcová dvanáctistovka je příjemně kultivovaný motor a jejich 87 kW a 205 N.m (dostupných již při 2000 ot./min) s Capturem docela svižně hýbe – udávané největší rychlost 182 km/h a hlavně zrychlení z 0 na 100 km/h za 9,9 s jsou na malý crossover určitě slušné hodnoty. Naše průměrná spotřeba paliva, pohybující se kolem 8 l/100 km (podle údajů palubního počítače) také není špatná, když si uvědomíme, o jak vysoký a robustní vůz se jedná. Každopádně bychom ale uvítali velkorysejší objem palivové nádrže, než pouhých 45 l, takových 5 litříků navíc by se určitě hodilo.

Za kolik

Test modernizovaného Capturu ukázal, že i po 5 letech výroby se jedná o všestranně povedený a atraktivní automobil, kterému loňská modernizace velmi prospěla. Jedná se ovšem o módní crossover, a ty nebývají levné. Proto ani příliš nepřekvapí, že s druhou nejluxusnější výbavou X-Mod činila základní cena takto motorizovaného Capturu 452 900 Kč, současná výprodejová nabídka je ovšem vstřícnější – s nejnižší možnou výbavou Limited za Captur 1.2 TCe s manuální převodovkou po započítání akční slevy zaplatíte 367 900 Kč, střední stupeň Intens přijde na 412 900 Kč a konečně vrcholné provedení S-Edition stojí 452 900 Kč. Za samočinnou převodovku EDC se připlácí 30 000 Kč a tu samou částku si připlatíte při volbě nového motoru 1.3 TCe/110 kW (ten se zatím nabízí výhradně s manuálem).

Roman Poláček

Galerie