Renault Alpine A110 - sportovní legenda
Koncem května jsme zveřejnili článek o konceptu Renault Alpine A110-50, který vznikl na počest 50. výročí představení sportovního kupé Alpine A110. Nyní si připomeneme právě tento kultovní stroj, který po řadu let představoval sen mnoha sportovně založených automobilistů, a to nejen ve Francii. Stručně se zmíníme také o jeho předchůdcích a následovnících.
Jak to všechno začalo
Značka Alpine vznikla v polovině 50. let ve francouzském přístavním městě Dieppe. Jean Rédélé zde po druhé světové válce převzal po svém otci autoservis a získal koncesi na prodej automobilů Renault. Tohoto podnikavého muže silně přitahoval automobilový sport, a tak není divu, že se záhy začal zúčastňovat automobilových soutěží. Logicky na nich startoval s prvním poválečným modelem Renaultu, relativně dostupným 4CV. Populární „želvička“ s nepříliš výkonným motorem a pouze třístupňovou převodovkou pro sportovní použití samozřejmě nebyla příliš vhodná, ale Rédélé byl nejen schopný automechanik a obchodník, ale i konstruktér. Oblý vozík proto odlehčil, u motoru zvýšil výkon a k převodovce přidal další 2 (!) rychlostní stupně. Sportovní úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat – následovala vítězství ve třídě do 750 cm3 ve slavných závodech, například na Mille Miglia a Alpské rally. A protože o tyto sportovní úpravy záhy projevili zájem i někteří zákazníci, Rédélé v polovině 50. let založil značku Alpine, jejíž úkolem se stalo tato přání plnit. Základy pro vznik budoucího „francouzského Porsche“ tak byly položeny…
Předchůdci A110
První vlastní model, tedy vůz nesoucí značku Alpine, se objevil právě v době založení firmy, v roce 1955. Jednalo se o maličké kupé s označením A106 vybavené sklolaminátovou karoserií, jejíž výrobu dostala na starost továrna na plasty patřící bratrům Chappeovým. Jako osvědčený základ posloužila podlahová plošina, nápravy a přiostřený motor Renaultu 4CV. V letech 1955-1961 spatřilo světlo světa zhruba 250 kusů tohoto vozu a o kvalitě jeho konstrukce svědčí i to, že se již oficiálně prodával v prodejní síti Renaultu. V roce 1961 následovalo o něco větší kupé A 108, které vycházelo z nástupce typu 4CV, modelu Dauphine. Opět se tedy jednalo o koncepci s motorem vzadu za poháněnou nápravou a lehkou plastovou karoserií, jejíž linie již připomínaly budoucí A110. Jako pohonná jednotka již nesloužil čtyřválec s objemem 747 cm3 jako v případě A106, ale o něco silnější agregát 845 cm3, který se v závěru kariéry tohoto modelu zvětšil na 1108 cm3. Výroba A106 skončila v roce 1963, přičemž celkově vniklo asi 230 vozů.
A110 přichází!
Dalším vývojem typu A108 vznikla nejslavnější Alpinka s označením A110 (často označovaná ještě dodatkovým názvem Berlinette), která měla premiéru na pařížském autosalonu v roce 1962. Využívala techniku v témže roce představeného Renaultu 8. Jeho litrový vodou chlazený čtyřválec uložený samozřejmě v zádi byl naladěn na 55 k. Zajímavěji se ovšem jevila verze vybavená jedenáctistovkou převzatou z R8 Major, která se po důkladných úpravách slavného ladiče Gordini (mj. instalaci dvou dvojitých karburátorů Weber) vzepjala až na n 95 k, což nizounké kupé vážící pouhých 600 kg (!) rozjelo až na úctyhodných 190 km/h. Tak jako předchozí Alpiny, i A110 byla ryze sportovní vůz, ve kterém musel řidič i jeho spolujezdec podat téměř akrobatický výkon při nástupu a výstupu a také tolerovat stísněnou maličkou kabinu. Fantastické jízdní zážitky, pověstnou mrštnost a rychlost ovšem tato omezení bohatě vyvážily. V dalších letech byl automobil samozřejmě modernizován. Zvenčí se to projevovalo například instalací přídavných světlometů či vytaženými blatníky, které udělaly prostor pro širší kola. V letech 1966-1969 se A110 v malých počtech vyráběla i jako kabriolet, čímž navázala na tradici započatou již předchůdci A106 a A108. Pod vyboulenou kapotu stodesítky se postupem času dostávaly stále objemnější motory, přebírané z Renaultů té doby – sedanu R12, kupé R15/17 i průkopnického fastbacku R16. Jejich objem postupně rostl z 1,3 až na 1,6 l a v závěru kariéry tohoto modelu se objevila dokonce osmnáctistovka. Ostrá soutěžní verze A110 měla výkon 160 k, což lehounkému a stále velmi kompaktnímu kupé stačilo na vynikající jízdní výkony – ke zrychlení z 0 na 100 prý stačilo něco málo přes 6 s a největší rychlost údajně atakovala 240 km/h! Renault Alpine A110 se vyráběl nejen ve Francii. Ve druhé polovině 60. let jeho malosériová produkce běžela také v Mexiku a v letech 1967-1969 se stovka těchto kupátek smontovala dokonce také v Bulharsku (!), jako doplněk zde hojněji montovaného Renaultu 8 a 10.
Sportovní supertalent
Extrémně nízké těžiště, dobrá trakce zadních poháněných kol a fantastická výkonová hmotnost, to byly ingredience, které A110 předurčily k velmi úspěšné kariéře v automobilových soutěžích. Stačí jmenovat vítězství na Rally Monte Carlo 1971, kde A110 získala zlato, stříbro i bronz (!) Na úplném vrcholu své sportovní kariéry byl vůz v roce 1973, kdy vyhrál 8 soutěží světového mistrovství ze 13 a zároveň se stal vítězem poháru konstruktérů. Alpinu A110 dobře znali také čeští příznivci automobilových soutěží. V první polovině 70. let jim totiž dominoval Vladimír Hubáček, který sedlal právě tento stroj a zle s ním proháněl jinak dominující tovární škodovky.
Pod křídly Renaultu
Ve Francii skončila výroba A110 až v roce 1979, tedy 6 let poté, co firmu odkoupil Renault. V roce 1973 totiž velká palivová krize způsobila výrazný pokles poptávky po sportovních automobilech, a tomu jejich specializovaný malý výrobce nemohl sám čelit. Již od roku 1971 běžela také produkce modernějšího typu A310. Karoserie byla opět plastová, ale čtyřválec Renault (později vystřídaný šestiválcem PRV) se přestěhoval před zadní nápravu. Třistadesítka se vyráběla až do roku 1984, popularity své předchůdkyně ale nikdy nedosáhla. Stejnou koncepci využívala také o dva roky později představená A 610. Ukončením její výroby v roce 1995 se historie slavné francouzské značky Alpine uzavřela. S letošním konceptem A110-50 se ale možná začíná blýskat na lepší časy. I kdyby se tak nestalo, může nás těšit, že továrna v Dieppe žije dál, neboť se stala sídlem proslulé divize Renault Sport, která vyvíjí (a částečně také vyrábí) sportovní deriváty velkosériových modelů této značky. A že se jí to daří, o tom svědčí velká obliba a skvělé renomé Twinga RS, Clia RS i Méganu RS u sportovně zaměřených řidičů.
(12. 6. 2012)
Roman Poláček