Renault 4CV

Roku 1939 Louis Renault inspirován vozem KdF, později známým jako VW Brouk, kterého viděl při návštěvě Hitlera v Německu, dává pokyn k vývoji malého lidového vozu s motorem v zádi. Jeho plány však hatí válka a obsazení továrny německým vojskem. Za této situace byl vývoj přísným zákazem okupantů zastaven. I přesto skupina inženýrů pokračuje tajně v malé dílně s pracemi na prvním prototypu. Jednoho dne v květnu 1941 náhodně objeví Louis Renault dílničku, v níž se právě pracuje na modelu 4 CV. Konstruktéři vzbudili v Renaultovi znovu zájem o toto malé vozidlo a další práce pokračovaly s jeho podporou. V únoru 1942 je již zkoušen nový čtyřválcový motor. Téhož roku je poprvé zkoušen prototyp s hliníkovou karosérií s motorem o objemu 760 kubických centimetrů. Před motorem připojená převodovka měla, na rozdíl od sériových verzí, čtyři rychlostní stupně. Prototyp měl také pouze dvoje dveře, připevněné na A sloupky karoserie, tedy obráceně než sériový model. Roku 1943 spatřil světlo světa druhý prototyp, který byl již sériovému velmi podobný.

Leč Renaultovi nebylo dáno, aby své plány dokončil. Po osvobození Francie byl 23. září 1944 zatčen pro podezření z kolaborace. Jeho továrna totiž za války sloužila mimo jiné také jako opravna německých tanků a nákladních vozidel. Sám sebe však Renault označoval za apolitického. I když byl záhy propuštěn, toto ponížení dlouho nepřežívá. Umírá osamocen 24. října 1944. Okolnosti jeho smrti nejsou dodnes plně vyjasněny.

Po smrti Renaulta se ujímá vedení firmy stát, který továrnu znárodňuje. Do jejího čela se staví Pierre Lefaucheux, který pokračuje ve vývoji malého lidového vozu. V listopadu 1945 je tak postaven třetí prototyp, který se liší již jen v maličkostech. Ve druhé polovině roku 1946 je navázán kontakt s konstruktérem Ferdinandem Porsche, který nový vůz testoval a doporučil jeho okamžité zavedení do výroby. Rozebíhá se kolotoč kolem pojmenování nového automobilu. V souvislosti se znárodněním přicházejí v úvahu jména Régine, Régina, Régie Stella, Réginette. Nakonec je mu ale ponecháno označení používané pro prototypy už v průběhu války -- 4 CV, které označuje zařazení vozu do francouzské daňové třídy podle objemu motoru. Než však první exemplář spatří světlo světa uběhne ještě nějaký čas. První exemplář opouští brány továrny až 12. srpna 1947. Před zahájením výroby se ještě Lefaucheux musí potýkat s velkým problémem, který způsobil malý detail. Šéfdesignér Renaultu při vývoji vozu přehlédl drobnou, nicméně podstatnou podmínku pro připuštění vozidla do provozu. Tehdejší francouzské předpisy požadovaly minimální výšku světlometů 600 mm nad vozovkou. Maličký 4 CV však měl světlomety pouze 550 mm vysoko. Nakonec francouzské úřady souhlasily s připuštěním vozidla do provozu, pod podmínkou, že jich nebude vyrobeno mnoho a že nebudou pokud možno jezdit v noci mimo obec. To vše se však odehrálo v době, kdy nikdo netušil, že se tohoto malého lidového vozítka vyrobí více jak milión kusů.

Na Pařížském autosalonu se tak mohl nedočkavému publiku představit malý rodinný vůz s objemem motoru 760 cm3 o výkonu 17 koní. Vodou chlazený agregát byl umístěn za zadní nápravou. Svou sílu přenášel na zadní kola pomocí třístupňové manuální převodovky. Tato koncepce zajišťovala čtyřem pasažérům, pouhých 3,61 m dlouhého vozidla, dostatečný vnitřní prostor. Nastupování usnadňovaly především přední dveře upevněné na B sloupcích karoserie. Motorizace Francie mohla začít. Díky nízké pořizovací ceně a velice malé spotřebě paliva si tento automobil mohl pořídit každý průměrný občan. První vozy se vyráběly výhradně v světle okrové barvě. Díky nim si malý Renault vysloužil přezdívku máslíčko.

Interiér vozítka byl velmi jednoduchý. Uprostřed palubní desky byl jen tachometr ve tvaru podkovy, ke kterému teprve později přibyly po stranách další dva hranaté ukazatele. Francouzi tehdy říkali, že 4 CV má tachometr s ušima. Před spolujezdcem se pak otvírala malá příruční schránka. Luxus však nebyl smyslem tohoto automobilu, sledoval jiné cíle.

Od roku 1949 se datují rozsáhlé sportovní úspěchy tohoto francouzského lidového vozu. K nim patří 13. místo v rallye Monte Carlo a získání prvenství ve své třídě. Později došlo ke snížení objemu na 747 cm3, důvodem bylo tehdejší rozložení sportovních kategorií. 4 CV se tím dostal do kategorie do 750 cm3, zatímco do té doby startoval ve třídě do 1100 cm3. Výkon sériového provedení (v té době již 21 k) však zůstal zachován. V roce 1951 se 4CV stalo vítězem, ve své kategorii, v legendárním závodě 24 hodin Le Mans. Což Renault velmi dobře zhodnotil při následných reklamách. Sportovní úspěchy vedly Renault k vývoji sportovně laděného sériového vozu pod označení 1063. S ostrou vačkou, kompresním poměrem zvýšeným na 8,2:1 oproti 6,75:1 v sériovém provedení a dvojitým karburátorem Solex dával malý 747 cm3 motor výkon 32 koní při 5500 ot/min. Další rekordy na sebe nenechaly dlouho čekat. V roce 1952 dosáhl 4 CV se speciální karosérií osmi rychlostních rekordů ve své kategorii, když na závodní dráze Montlhéry docílil průměrné rychlosti 172,437 km/h. To byl výkon, který i v dnešní době budí respekt.

V průběhu doby samozřejmě malý Renault procházel různými drobnými změnami a úpravami. Měněny byly nárazníky, byl zvyšován výkon motoru až na 26 k, měnil se počet příčných ozdobných lišt na masce vozu, tachometr se časem posunul před řidiče, byly vyráběny i luxusní verze Décapotable se skládací střechou, verze Grand Luxe s bohatým chromovým zdobením. Po celou dobu své produkce si však ponechal svou svébytnost, jednoduchost a masovou oblibu. Celkem bylo do roku 1961 vyrobeno 1.105 547 těchto báječných vozítek.

Viktor Kazda

Galerie

Technická data
Karoserie	dvou až čtyřdveřová samonosná
Nápravy	Vpředu nezávislé, lichoběžníkové, s vinutými pružinami, vzadu výkyvná náprava
Brzdy	Bubnové na předních a zadních kolech
Motor
Objem [ccm]	748
Vrtání x zdvih [mm]	54,5x80
Výkon [kW/k]	15,4/21

Chcete být informováni o dění v klubu a novinkách týkajících se Renaultu? Registrujte se na našem diskusním fóru.