Od R8 k Dusteru - automobily Dacia se vyrábí již 50 let

Dacia vyrábí automobily již 50 let



Rumunská značka Dacia začínala ve velice skromných podmínkách jako víceméně regionální automobilka s licenčním výrobním programem. Od té doby tento automobilový výrobce ušel leckdy i trnitou cestu, aby po úplném převzetí Renaultem zaznamenal obdivuhodně rychlý rozvoj. Kulaté padesátileté výročí zahájení výroby vozů této značky je jistě vhodnou příležitostí k malé historické rekapitulaci.

Zrod rumunské automobilky

U založení automobilky Dacia stál tehdejší komunistický vůdce Nicolae Caucescu, který chápal vybudování rumunského automobilového průmyslu jako důležitý důkaz úspěšného rozvoje tehdejšího socialistického Rumunska a impuls k posílení národní hrdosti jeho obyvatel. Jelikož tato balkánská země tehdy neměla žádnou tradici automobilové výroby, bylo logické, že se vydala cestou nákupu licence. A jelikož Rumunsko mělo tradičně velmi úzké kulturní vztahy s Francií, bylo naprosto logické, že jako poskytovatel licence byla vybrána tehdy státní automobilka Renault. Smlouva mezi jejím vedením a rumunskou vládou byla podepsána v září 1966 s tím, že se počítalo s licenční výrobou připravovaného nového sedanu nižší střední třídy s pohonem předních kol, který se později, v roce 1969, představil veřejnosti pod označením R12. Nový rumunský automobilový závod dostal jméno UAP (Uzina de Autoturisme Pitesti).  Byl postaven v městečku Colibasi, nedaleko většího města Pitesti, které měl v názvu. Stavba nové továrny byla dokončena překvapivě rychle, již za rok a půl, tehdy ale vývoj Er-dvanáctky ještě nebyl dokončen.

První byla osmička

Pro první fázi výroby nové automobilky proto bylo třeba zvolit nějaký jiný, starší model Renaultu. Původně uvažovaný fastback R16 se rumunské vládě zdál příliš luxusní, takže volba padla na mnohem levnější (a tedy dostupnější) Renault 8. Tento čtyřmetrový a technicky poměrně jednoduchý sedan s rozvorem 2,27 m a motorem 1,1 l/43 k za zadní nápravou se pro náběh výroby a zaškolení pracovníků ukázal jako ideální řešení. Sympatické čtyřdveřové autíčko dostalo v případě rumunské licenční verze označení Dacia 1100 (Dacia bylo jméno římské provincie, která se počátkem prvního tisíciletí nacházela na území Rumunska) a jeho licenční montáž byla zahájena 20. srpna 1968. S prvním hotovým vozem tehdy vyjel z konce výrobní linky samotný Nicolae Caucescu… Produkce Dacie 1100 potom pokračovala až do počátku roku 1972 a celkově dosáhla nezanedbatelného počtu 37 546 vozů. V malých sériích se vyráběla i verze s výkonnějším motorem a čtveřicí světlometů Dacia 1100 S, určená pro sportovní účely a policii. 

Rumunská R12 nastupuje

Od roku 1968 se ovšem hlavní úsilí již soustředilo na zahájení licenční výroby tehdy zbrusu nového Renaultu 12. K tomu došlo 23. dubna 1969, kdy z výrobní linky sjela první Dacia 1300. Jednalo se o 4,3 m dlouhý sedan s rozvorem 2,44 m, pohonem předních kol a motorem 1,3 l/54 k umístěným podélně před přední nápravou. Stejně jako Renault 12, i její rumunský protějšek se mohl pochlubit prostorným interiérem i zavazadelníkem v zádi, komfortním odpružením a největší rychlostí kolem 140 km/h. Produkce modelu 1300 samozřejmě nabíhala postupně, takže ve větších počtech se tento automobil vyráběl až od května 1970. Kromě standardního provedení se vyráběla i verze L (Lux) s bohatší výbavou a v roce 1974 se přidala ještě luxusnější verze 1301 LS (Lux Super) osazená výkonnější verzí motoru 1,3 l/64 k, která byla určena zejména pro zasloužilé činovníky rumunské komunistické strany. Jednalo se vlastně o licenční obdobu Renaultu 12 TS, ozdobenou koly Gordini a předními sedadly s integrovanými opěrkami hlavy. Export vozů Dacia mimo Rumunsko (zejména do ostatních socialistických zemí, ale i na některé méně náročné západoevropské trhy) odstartoval v roce 1973. Ve stejném roce také začala výroba praktických kombi Dacia 1300 Break se zvýšenou užitečnou hmotností , coby licenční podoba Renaultu 12 Break. Toto kombi se v Rumunsku vzápětí začalo vyrábět i v užitkové dvoumístné verzi i v sanitním provedení. V roce 1975 odstartovala produkce Dacie 1300 pick-up s otevřenou nákladovou plochou. Tento model (ovšem s prodlouženou kabinou) se nakonec v postupně inovované podobě stal nejdéle vyráběnou Dacií spočívající na licenci typu R12. Zpočátku výroba Dacie 1300 probíhala formou montáže dílů dovážených z Francie, postupně ale bylo čím dál víc francouzských dílů nahrazováno díly rumunskými, přičemž tento proces byl završen v roce 1976. Že tyto změny bohužel vedly k výraznému poklesu kvality vozu je dostatečně známé i ze zkušeností tehdejších československých uživatelů tohoto automobilu. Tisíce sedanů Dacia 1300 se totiž již od roku 1972 dodávaly také na tehdejší československý trh. A právě přetrvávající nespokojenost s kvalitou rumunských „dvanáctek“ prý byla impulsem k tomu, že Renault s rumunskou automobilkou v roce 1978 neprodloužil smlouvu o spolupráci, čímž ani nedošlo k plánovanému přechodu rumunské licenční výroby na modernější model R18. Od té doby se prostě rumunský výrobce musel spolehnout již pouze na vlastní vývojové a výrobní síly (s výjimkou velmi omezené montáže Dacie 2000 coby rumunské obdoby Renaultu 20, opět ovšem určené jen vrcholným představitelům rumunské komunistické strany).

Modernizace osvědčeného základu

Modernizovaná Dacia 1310, představená na podzim 1979, se ale přesto velmi podobala modernizované verzi svého licenčního vzoru, Renaultu 12, z roku 1976 (jeho produkce ve Francii byla ukončena v roce 1980). I rumunský bratříček tedy dostal místo dvojice obdélníkových čtveřici kruhových světlometů, nové nárazníky, výrazně zvětšené zadní skupinové svítilny a také interiér s novou přístrojovou deskou a předními sedadly s opěrkami hlavy.  Od roku 1981 Dacia rozšířila paletu nabízených motorů, když k dosavadnímu zážehovému čtyřválci 1,3 l (s lehce zvýšeným výkonem na 56 k) začala nabízet i menší jednotku 1,2/48 k (Dacia 1210) a také větší 1,4 l/62k (Dacia 1410). K největšímu motoru se za příplatek dokonce začala montovat pětistupňová převodovka.  Tato špičková pohonná jednotka se objevila i pod kapotou malosériově vyráběné Dacie 1410 Sport, která dostala vcelku pohlednou dvoudveřovou karoserií kupé a o 20 cm zkrácený rozvor. Tento na svou dobu atraktivní model se poprvé představil rumunské veřejnosti již o 2 roky dříve doby prototyp Dacia Brasovia. Další modernizace základní řady sedanů a kombi proběhla v roce 1986, kdy tyto vozy získaly novou zešikmenou plastovou masku chladiče (obepínající i světlomety), plastová zpětná zrcátka a celočerné nárazníky (pod předním se nově objevil spoiler). V roce 1988 následovala Dacia 1320 s pětidveřovou karoserií typu fastback s rozměrnými okny v zadních sloupcích. Délka této verze (která po revoluci roku 1989 dostala doplňkový název Liberta) zhruba odpovídala sedanu a její produkce pokračovala až do roku 1996.  Představena byla i druhá verze pětidveřové karoserie se šikmou zádí. I v jejím případě byly zadní sloupky prosklené, ale zadní převis byl výrazně zkrácen a z vozu se tak stal 4,15 m dlouhý hatchback.  Toto provedení však nakonec neopustilo prototypovou fázi. Připomeňme, že do Československa se v letech 1972 – 1989 dovezlo celkem 55 tisíc vozů Dacia 1300/1310. Naprostá většina z nich byly sedany, v letech 1986-1989 ale nabídku zpestřilo i přes 5000 Dacií 1310 s karoserií kombi. V roce 1992 řada Dacií spočívající na bázi tehdy již stařičkého Renaultu 12 prodělala další modernizaci, která byla patrná na zaoblené přídi s oválnými světlomety s integrovanými blikači, zapuštěnými klikami dveří a velkoplošnými plastovými nárazníky. Zajímavou, byť jen malosériovou novinkou byla alternativní montáž naftového čtyřválce VW. Naopak nová verze pick-upu se čtyřdveřovou pětimístnou kabinou se na trhu uchytila relativně dobře a později dokonce existovala i s přiřaditelným pohonem zadních kol. Nakonec se právě pick-up stal nejdéle vyráběnou verzí vycházející z Renaultu 12, a to až do roku 2006. Výroba sedanů, kombíků a polokombíku této řady totiž skončila „již“ v roce 2004. Celková produkce řady 1300/1310 (a odvozených verzí) dosáhla více než 2,5 milionu vozů.

Dva vlastní modely

Téměř zapomenutou, ale zajímavou kapitolou historie značky Dacia je lidový městský miniautomobil Dacia 500 Lastun (rum. Vlaštovka), který se v malých počtech vyráběl v letech 1988-1991 v závodu ve městě Timisoara. Jen 2,95 m dlouhý (či spíše krátký) třídveřový hatchback s úsměvným rozvorem 1,9 m a obsaditelností 2+2 měl vpředu napříč uložený dvouválec o objemu 0,5 l/22 k, který samozřejmě poháněl přední kola. Lastun jel nejvíce jen 106 km/h, ovšem výrobce udával jen těžko uvěřitelnou průměrnou spotřebu pouhých 3,3 l/100 km. Fakt je ale ten, že Lastun vážil jen 590 kg, takže kdo ví… Nakonec ale spatřilo světlo světa jen 6,5 tisíce vozů, protože po stránce jízdních vlastností ani kvality nesplnily očekávání. Poslední inovační počin automobilky Dacia před tím, než ji pod svá křídla plně přijal Renault, proběhl v roce 1994. Tehdy byla představena Dacia Nova, která vznikla plně v režii rumunských designérů a konstruktérů. Byl to čtyřmetrový pětidveřový liftback s rozvorem 2,48 m, poháněný vpředu napříč uloženým motorem o objemu 1,4 nebo 1,6 m. Jednalo se o klasické motory Renault s rozvodem OHV, které již po léta sloužili pod kapotami řady 1300/1310 (zde ovšem v podélném uložení). V době zahájení sériové výroby Novy působil její výrazně hranatý design již hodně zastarale.  To bylo dáno tím, že designový návrh tohoto vozu pocházel již z první poloviny 80. let, kdy se částečně inspiroval vozy Renault 11 a Peugeot 309.

Rychlý rozkvět pod křídly Renaultu

V roce 1999 přišel v historii Dacia naprosto zásadní přelom – většinový majetkový podíl v automobilce Dacia koupil její dávný partner Renault. Ten do jejího tehdy již velmi zastaralého závodu i produkce začal okamžitě pumpovat miliardové investice a své know-how. První kvalitativní pokrok ve výrobním programu se projevil v roce 2000 v podobě modernizace modelu Nova, uvedená pod označením SupeRNova.  Tento vůz již využíval moderní čtyřválec Renault 1,4 l/76 k) se vstřikováním paliva i převodovku téhož výrobce (tedy techniku tehdejšího modelu Clio) a alternativně nabízel i komfortnější prvky výbavy (klimatizace, litá kola, el. stahování předních oken). Důkladná vzhledová modernizace karoserie i interiéru tohoto vozu a zavedení dalších technických novinek (např. airbagu řidiče, posilovače řízení a alternativně i nepřeplňovaného dieselu Renault 1,9 l/64 k) následovala v roce 2003, kdy se auto také přejmenovalo na Dacii Solenzu. Model SupeRNova i Solenza se již v malých počtech prodával i na českém trhu, kde Dacia od roku 1989 nebyla přítomna.

Nová strategie trefou do černého

Všechny výše uvedené inovace byly jen prozatimní opatření, potřebná na překlenutí doby, než bude zahájena výroba zbrusu nového modelu. Ten již Renault ve spolupráci s rumunskými konstruktéry pro Dacii usilovně vyvíjel s cílem nabídnout mimořádně levný, a přitom praktický moderní vůz s vysokou užitnou hodnotou. Cílem bylo přijít na trh s rodinným vozem, jehož základní cena bude kolem 5000 euro, přičemž klíčem k úspěchu mělo být použití osvědčené starší techniky Renaultu s již zaplaceným vývojem a využití levnější rumunské pracovní síly. Cenový limit 5000 Euro se sice dodržet nepodařilo, i tak se ale od roku 2004 vyráběný Logan stal pro mnoho zákazníků první nový vůz, kterému díky jeho příznivé ceně mohli dát přednost před ojetinou. Tuto strategii původně Renault hodlal využít zejména na méně rozvinutých automobilových trzích, brzy se ale ukázalo, že funguje i v nejbohatších zemích západní Evropy. Další vývoj výrobního programu Dacie už je českým motoristům všeobecně známý, takže jen velice stručně: v roce 2006 následovalo výrazně delší kombi Logan MCV s dvoukřídlovými dveřmi zavazadlového prostoru, které mohlo převážet až 7 osob. V roce 2007 dorazil od Loganu odvozený Pick-up a o rok později mírně oblejší hatchback Sandero. V roce 2009 se představil bestseller značky, SUV Duster. V roce 2012 přišlo na trh MPV Lodgy, užitkově zaměřený Dokker, a také druhá generace Loganu a Sandera. A loni byla inovace výrobního programu završena druhou generací Dusteru. Kromě důkladné rekonstrukce a rozšíření mateřského závodu v Colibasi Renault také Dacii postavil moderní vývojové a tehnologické centrum ve městě Titu. Vzniklo kompletně podle standardů Renaultu, takže má zcela srovnatelnou úroveň s podobnými stavbami jiných evropských automobilek a v jeho těsné blízkosti byl vybudován rozsáhlý testovací polygon. Mateřská továrna v Colibasi je po modernizaci rozsáhle automatizovaná a každých 54 s výrobní linku opouští nový automobil. Vyrábí se zde modely Logan (resp. jeho dvojče Renault Symbol), Logan MCV, Sandero a samozřejmě i nový Duster. Loni činila produkce závodu necelých 314 000 vozů, které jsou v naprosté většině exportovány mimo Rumunsko. Na trzích, kde značka Dacia není dostatečně (Rusko, země Jižní Ameriky) se Dacie prodávají pod značkou Renault. Od roku 2004 Dacia vyrobila již více než 10 milionu automobilů.

(20.8. 2018)

Foto Dacia


Roman Poláček


Galerie


Za 50 let automobilka Dacia vyráběla poměrně pestrou směsici modelů Výroba slavné Dacia 1300 odstartovala na jaře 1969. Na smímku nadstandardně motorizovaná a vybavená verze 1301, která odpovídala Renaultu 12 TS Také přístrojová deska Dacie 1300 přesně odpovídala svému francouzskému licenčnímu vzoru, lišil se pouze znak na volantu
V roce 1973 začala produkce praktické verze Break (kombi) Modernizované provedení 1310 bylo představeno v roce 1979. Bylo velmi podobné modernizovanému Renaultu 12 z let 1976-1980. Úhledné kupé 1410 Sport s výrazně zkráceným rozvorem se prodávalo pouze v Rumunsku.
Podobnou modernizací jako sedan a kombi prošel i praktický pick-up Od roku 1988 řadu klasických Dacií rozšířil i pětidveřový fastback. Na snímku je jeho verze se zkrácenou zádí (hatchback), který se ovšem do sériové výroby nedostal. Poslední modernizace původní staré řady, spočívající na technice Renaultu 12, proběhla v roce 1992
Takto po poslední modernizaci vypadalo pracoviště řidiče Tento pick-up s dvojitou kabinou se v 90. letech prodával i na českém trhu Pohled na přístrojovou desku pick-upu. Z úsporných důvodů zde chyběl otáčkoměr.
Dacia 500 Lastun z let 1988-1991 je už téměř zapomenutý pokus Dacie o městský miniautomobil Také dacia Nova je dílem čistě rumunských konstruktérů. Na snímku inovovaná verze SupeRNova s mechanikou Renault Pracoviště řidiče Dacie SupeRNova
V roce 2003 SupeRNova za pomocí Renaultu prodělala kompletní modernizaci a přejmenovala se na Solenzu. V malých množstvích se tento model prodával i u nás. Solenza dostala nový, mnohem kvalitnější interiér První zcela nový model Dacie od vstupu Renaultu do automobilky se stal lidový sedan Logan. Jeho prodejní úspěchy na rozvojových,ale i vyspělých trzích potvrdili, že strategie
Pracoviště řidiče první generace Loganu Dacia představila i studii tohoto crossoveru, pojmenovaného Duster Ze sériového SUV Duster se rychle stal prodejní hit. Dacia nabízí i jeho sanitní verzi.
Sanitní úpravou mohou projít i další modely Dacia V těchto podobách Duster neznáme... Mateřský závod Dacie v Colibasi Renault kompletně zmodernihoval a výrazně rozšířil
Roční produkce závodu v Colibasi již přesáhla 300 000 vozů Pohled do slévárny bloků motorů Montážní linka motorů
Poptávka po novém SUV Duster je tak velká, že ji výroba jen stěží stačí uspokojovat Pohled na rozsáhlé vývojové a technologické centrum Dacie, které vyrostlo u města Titu. Nová vývojová základna plně odpovídá kvalitativním normám Renaultu. Zkušebna zámků dveří
Akustická komora Samozřejmě nesmí chybět ani rozsáhlý testovací polygon Na odolnost podvozku je kladen zvláštní důraz, Dacia si musí poradit i s méně kvalitními či nezpevněnými cestami, zvláště pak SUV Duster


Chtěl po vás někdy policicta úplatek?
Ne nikdy
Naznačil, že by chtěl
Ano, ale nedal jsem mu ho
Ano, dal jsem mu ho
Úplatek jsem sám nabídl
Desatero účastníka dopravní nehody. 5. Zraněným poskytni první pomoc.


Link to old english version.