15. sraz - Jičín
Veselí na sraze
9.9 - 11.9. 2005
15. sraz Renault Clubu byl skutečně velmi veselý. O zábavu jsme se starali nejen sami. Ale nebudu předbíhat, Vše pěkně popořadě. Největším trhákem tohoto srazu byl, jak jistě víte Veterán naší značky. Dlouho jsme tajili, co vlastně tím veteránem je. Dokonce jsme na toto téma uspořádali tipovací soutěž. Někteří soutěžící se ze mne snažili vytáhnout správnou odpověď lstí, ale neuspěli. :-)
Hlaví cena
Krátce po příjezdu do kempu všichni
seznali, že hlavní cenou je Renault 8, typ 1132, r.v. 1966,
v nebývale zachovalém, originálním stavu, vyleštěný do poslední
součástky. Tento úžasný auťáček má najetou pouhých 61.000 kilometrů.
Osmička se stala hned objektem zájmu všech přítomných. Vzrušení, kdo ji
získá narůstalo.
Orienťák
První večer byl tradičně ve znamení orientačního závodu. Ten byl ve své první části mírně dezorientační. Kdo však zvládl jeho první půli, vracel se do cíle jako triumfátor.
Zručky
V sobotu začalo to správné šou. Postaral se o něj majitel Hradeckého Opelu Astra s RZ 2H7-2115, aniž by chtěl, aniž by to tušil. Nevhodně odstavil svůj vůz na ploše, kde měla každým okamžikem začít jízda zručnosti. Že musel přejet přes nataženou zábranu mu evidentně nevadilo a snad měl i radost, že zaparkoval na parkovišti zcela sám. Bohužel jsme jeho radost nemohli sdílet zcela. Přestože jsme ho několikrát vyzývali aby své auto odstranil, neozval se. Nezbylo tedy nic jiného, než pod heslem „Hopla, odneseme Opela“ auto prostě kousek poodnést. Ten kousek znamenal asi 10 metrů vzdušnou čarou. Pak už nic nebránilo zahájení první jízdy zručnosti. Je zajímavé sledovat jak se jednotliví soutěžící zdokonalují po dobu, co s námi jezdí. Ze zbrklosti se stává preciznost a z efektů se stává efektivita. Přesnost v kombinaci s rychlostí přináší to pravé ovoce vítězství. Jedna chyba může znamenat zásadní propad v umístění. Kromě několika opravdu velmi krásných jízd jsme měli možnost se pobavit výkonem jedné z účastnic, které „si dala zručku“ mimo soutěž. S půjčeným safranem předvedla jak se to opravdu dělat nemá. Upřímné „AU“ mi uniklo do mikrofonu, když si to safrane namířil do živého plotu za pětadvaceticentimetrovým obrubníkem. Naštěstí se odvážné řidičce podařilo auto zastavit těsně před tím než došlo k nejhoršímu.
Čumjízda
Po obědě většina účastníků vyrazila na naši specialitu, čumjízdu, spojenou s návštěvou hradu Pecka, který ve své době vlastnil Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Na kochání se krásným Podkrkonoším měli soutěžící téměř čtyři hodiny. Trať byla tentokrát jedna z nejdelších v historii pořádání čumjízd. Měřila 72 kilometrů. To způsobilo, že se někteří soutěžící vraceli poněkud vyčerpaní hledáním míst, která měli podle fotografií nalézt.
Město Pohádky
Mezi čumjízdou a poslední soutěží zbylo několik hodin volného času, který někteří využili k návštěvě Jičína, kde se konalo Město pohádek. O půl deváté večer zarachotil ohňostroj, po jehož skončení vypuknul vědomostní test. Tentokrát byly tématem testu dopravní předpisy. Když jsem test připravoval, tak jsem si zopakoval zkoušky na řidičské oprávnění. Přiznám poctivě, že jsem ve všech odpovědích nebyl úplně stoprocentní. O to víc jsem byl zvědavý, jak se s testem srovnají ostatní. Výsledek mě trochu překvapil, takže se k tomuto tématu v budoucnu ještě určitě vrátíme.
Po poslední soutěži nám už nic nebránilo v tom abychom se věnovali čisté zábavě. Došlo i na tanec.
Šou dva tři
Kolem třetí hodiny noční měli ti z nás, kdo ještě zůstali v použitelném stavu příležitost královsky se pobavit na cizí účet. Seděli jsme na zahrádce, když šel kolem jeden z nás, Martin. pobavený úsměv mu hrál na tváři. Oznámil nám, že právě objasnil krádež osobního automobilu.
Do kempu přijela dvě policejní auta vyšetřovat krádež Opelu, o kterém jsem psal výše. Jeho majitel, který s námi před tím seděl v restauraci nahlásil jeho krádež. Policisté na asfaltu plochy, kde se před tím prohnalo celé stádo aut při jízdě zručnosti,hledali stopy, které by jim pomohly v pátrání po ukradeném voze. Na dotaz, co na tom asfaltu hledají, pravili, že vedle stojícímu pánovi někdo ukradl auto. Martin ukázal za sebe přes rameno na hledaného opela a tázal se: „Myslíte tady to?“. Do policejní vysílačky se tak za několik okamžiků nesla slova: „Odvolávám pátrání po odcizeném voze .... .... .... Pán ho má zaparkovaný o několik metrů vedle“
Tady by příběh „ukradeného“ auta mohl skončit, ale život je ještě větší komik než by se mohlo zdát.
Samozřejmě, že jsme se zvedli a šli se podívat na člověka, který na deset metrů nepozná své auto. Když jsme dorazili na místo, pán již zřejmě vstřebal radost z toho, že se jeho auto neporušené našlo a začal být agresivní. Prý nás bude žalovat za to, že jsme mu auto ukradli. Co jiného čekat od člověka, který nepochopí, že někam jezdit nemá, když tam je zábrana? Stále přítomní policisté ho upozornili na to, že se tu zcela evidentně o krádež nejedná. „Hm, tak na ně podám trestní oznámení za neoprávněné přenesení motorového vozidla.“ To už jeden z policistů nevydržel a začal smích maskovat kašlem, my ostatní jsme se to ani maskovat nesnažili. Ještě chvíli pán pokračoval v různých neméně zajímavých právních teoriích z oblasti trestního práva, když ho napadlo, že by si to, že se projevil jako trouba, když kvůli autu zaparkovanému na dohled volal policii, mohl vykompenzovat na správci kempu. Tak dlouho se dožadoval aby policisté vytáhli ve tři hodiny ráno pana Davídka z postele, až jeden z nich vzal telefon a jal se volat do recepce kempu. Ta byla, mimochodem, zavřená a zabedněná. Ze zavřeného, prázdného, domečku, nacházejícího se pár kroků od nás se asi dvě minuty ozývalo usilovné zvonění. Pak policista s hranou lítostí prohlásil, že se správce opravdu nemůže dovolat. Pána chytl fantas. Hulákal cosi o režimu, systému a začal policistům spílat, jak je možné, že s tím nic nedělají. Pak si pak vzpomněl, že nás bude žalovat za způsobenou škodu. Policista mu mírně namítl, že už spolu přece auto ve světle baterky a námi donesených reflektorů prohlédli a že nebylo shledáno žádné poškození. Pán stejně trval na svém a pravil, že „budeme mít problémy“.
Kdybychom měli na večer objednaného klauna, nemohli bychom se bavit lépe.
Ani to však neznamenalo, že bude všemu konec. Ráno se kempem neslo jeho hulákání znovu. To už si správce našel a začal mu nadávat za to, že ho osobně neupozornil, že tam parkovat nemá. Pan Davídek mu lehce oponoval s tím, že vůz nenahlásil při příjezdu (zřejmě aby se vyhnul placení parkovného) a že tedy ani netušil, že nějaké auto má. Další námitka, že jsme se majitele toho auta snažili všemi prostředky sehnat se projevila také jako neúčinná. Ani další rozumná připomínka, že vlastně může být rád, že mu neoprávněně zaparkované auto nenechal odtáhnout se nesetkala s úrodnou půdou. Pán zkrátka nebyl schopen porozumět vůbec ničemu. Ještě chvíli hulákal cosi o tom, že kemp je koncentrák a byl z kempu vyhozen.
A jak to všechno dopadlo?
Došlo na vyhlašování výsledků. Zjistili jsme, že oproti původním předpokladům ještě není všem soutěžím konec. Při orienťácích došlo na rovnost výsledků a tak se konal rozstřel. Martin Trsek a Pavel Sobotovič si tedy „střihli“ poslední závod sprintem kolem kempu. Překvapení se konalo v dámské soutěži, kde sváděly lítý boj Petra Havránková s Růženou Fišerovou. Obě dvě byly předstiženy Álou Trskovou. Celá soutěž tak vyzněla téměř jako rodinná. Absolutní prvenství na sraze si totiž odnášel Martin Trsek, který porazil úřadujícího Mistra Renault Honzu Stokuče.
Napětí vrcholilo. Bude stačit Martinovo vítězství na titul Mistr Renault? Minulý, jarní, sraz totiž vyhrál právě Honza. Ukázalo se, že Honza o prsa titul obhájil a stal se tady Mistrem Renault 2005.
Poděkování
Poděkování a závěr patří tradičně organizačnímu teamu, za bezchybné zvládnutí všech nástrah, které srazy přinášejí, Petru Pilařovi, jehož fotky jsou čím dál tím lepší za fotodokumentaci srazu a samozřejmě všem sponzorům, kteří věnovali ceny do soutěží. (Renault, Autobenex, Růžena Fišerová, Martina Kadlecová)
(Text: Viktor Kazda)
15. sraz Renault Clubu - výsledky | ||||||
Startovní číslo | Jméno a příjmení | Jízda zručnosti | Vědomostní test | Orientační závod | Celkové | |
pořadí | pořadí | pořadí | pořadí | |||
28 | Martin Trsek | 3 | 8 | 1 | 1 | |
25 | Jan Stokuč | 5 | 4 | 4 | 2 | |
20 | Martin Danko | 2 | 16 | 3 | 3 | |
1 | Luboš Heřman | 12 | 2 | 10 | 4 | |
34 | Martin Boreš | 1 | 4 | 21 | 5 | |
19 | Pavel Sobotovič | 22 | 4 | 1 | 6 | |
16 | Richard Kukla | 6 | 10 | 13 | 7 | |
27 | Alena Trsková | 17 | 8 | 6 | 8 | |
10 | Jan Horešovský | 14 | 2 | 16 | 9 | |
18 | Petra Havránková | 16 | 14 | 4 | 10 | |
9 | Martin Turyna | 26 | 1 | 7 | 10 | |
2 | Jaroslav Šimon | 8 | 13 | 17 | 12 | |
30 | Dušan Mesjar | 13 | 10 | 19 | 13 | |
33 | Juraj Boledovič | 4 | 15 | 27 | 14 | |
29 | Marek Bodeček | 21 | 7 | 18 | 14 | |
17 | Růžena Fišerová | 15 | 17 | 15 | 16 | |
7 | Petr Smolka | 18 | 23 | 10 | 17 | |
13 | Martina Vontrobová | 24 | 22 | 13 | 18 | |
21 | Roman Sornas | 19 | 17 | 26 | 19 | |
15 | Ladislav Szufányi | 20 | 21 | 27 | 20 | |
47 | Martin Kebert | 28 | 12 | 31 | 21 | |
8 | Karel Mareš | 25 | 20 | 31 | 22 | |
36 | David Šlemr | 28 | 17 | 31 | 22 | |
6 | Martin Kuželík | 9 | nepsal | 7 | 24 | |
11 | Zbyněk Pochmann | 10 | nepsal | 9 | 25 | |
4 | Josef Havrda | 11 | nepsal | 22 | 26 | |
5 | Michal Kubík | 23 | nepsal | 10 | 26 | |
31 | Petr Havránek | 7 | nepsal | 31 | 28 | |
23 | David Dostál | 28 | nepsal | 20 | 29 | |
35 | Otto Pačes | 28 | nepsal | 23 | 30 | |
12 | Jáchym Knedlhans | 28 | nepsal | 23 | 30 | |
14 | Martin Postolka | 28 | nepsal | 25 | 32 | |
22 | Václav Kramář | 28 | nepsal | 27 | 33 | |
3 | Luděk Linda | 27 | nepsal | 30 | 34 | |
44 | Radka Tupová | 28 | nepsala | 31 | 35 | |
43 | Korytar | 28 | nepsal | 31 | 35 | |
39 | Michal Mareš | 28 | nepsal | 31 | 35 | |
26 | Tomáš Příplata | 28 | nepsal | 31 | 35 | |
46 | Marcela Jiroušková | 28 | nepsala | 31 | 35 | |
45 | Martina Podroužková | 28 | nepsala | 31 | 35 | |
38 | Lubomír Zuzula | 28 | nepsal | 31 | 35 | |
41 | Martin Petrus | 28 | nepsal | 31 | 35 | |
32 | Stanislav Boreš | 28 | nepsal | 31 | 35 | |
40 | Jiří Matoušek | 28 | nepsal | 31 | 35 | |
24 | Petr Pilař | 28 | nepsal | 31 | 35 |
Zpět na seznam srazů