Zdravím příznivce malých obsahů
Jako své první auto jsem měl tu čest se, ještě díky svým rodičům, seznamit s legendou značky Renault, a to s R5 (Super 5), obsahu 1,4l, který sjel z výrobní linky roku 1988 a mě se dostal so rukou s najetými 160-ti tisíci . V té dobe téměř 20 let staré auto mě velmi mile překvapilo svojí konstrukcí a motorem s jednobodovým vstřikováním, který s s autem nevážícím ani jednu tunu dokázal poměrně slušně zahýbat. O auto jsme s přítelkyní pečovali přibližně dva roky. Za tu dobu se na autě neprojevovaly žádné větší nedostatky. K běžné údržbě se přidala pouze výměna předních čepů, střední části výfuku a repase startéru. To jsem ještě sem tam jezdil do servisu. Když mělo auto najeté něco ke 190-ti tisícům, rozhodli jsme se pro omlazení vozového parku.
R5 byla v létě roku 2007 prodána za slušných 17 tisíc a začala nová kapitola našeho motoristického života.
Za necelých 40 tisíc jsme si s přítelkyní pořídili Renault Clio, 1,2, z roku 1993 se 130ti tisíci na tachometru. Auto bylo dovezené z rakouska, kde na něm bylo provedeno několik úprav, v podobě sníženého předního podvozku, sportovní řadící páky a montáže litých 14-ti palcových disků. Nejprve byly na autě provedeny nutné opravy, a to výměna spojky, čepů, ložiska, repase startéru a výměna rozvodů. Po těchto opravách přišla nařadu přední náprava, na kterou byly vráceny originální pružiny a auto se tak stalo opět více provozuschopné a pohodlné. Mé clio ještě nikdy nenavštívilo autoservis, a nerad bych ho i v budoucnu svěřoval do rukou někomu jinému než sobě, popřípadě pomocníkům při opravách.
Přeji všem hodně štastných kilometrů...
Galerie
) |
) |
) |