Cesta k Meganu CC
Moje cesta k Renaultu byla vlastně velkou náhodou. Po té, co jsem v roce 2011převzal služební vůz a prodal dosavadní Mondeo, začal jsem se poohlížet po něčem co by bylo pro radost za volných víkendů. Kabriolety mne vždy přitahovali a dlouze jsem rozmýšlel kterým směrem se vydat a zaujaly mne auta typu Coupe-Cabrio sice s pevnou střechou, ale velmi jednoduše se z toho dá udělat nefalšovaný kabriolet.
Přiznám se, že původně mé kroky směřovaly k Peugeotu 307, ale když jsem objížděl několikátý bazar, kdy auta sice z venku byla pěkná, ale při bližším ohledání v děsivém stavu, náhodou jsem v jedné dílně přilehlého bazárku blízko Chrudimi narazil Megana. V té chvíli byl na heveru a měl úplně rozebraný předek, protože kolečka původní převodovky chtěla na svět a tak byla třeba její výměna. Přesto nebo možná právě proto mne přitahoval, protože si nikdo na nic nehrál, nic neskrýval a tak jsem pro něj po týdnu čekání na zprovoznění vyrazil. A dneska jsem moc rád, že to byl právě Renault a právě Megane CC. Musím přiznat, že mne jízda pod modrou oblohou naprosto nadchla a ve chvílích volna rád bloudím těmi nejzapadlejšími silničkami na Vysočině.
Protože mi však původní vzhled, tedy zejména plechová kola s poklicemi, nějak neseděl s představou, začal jsem pátrat po vhodných litých. Nebylo to jednoduché rozhodování, ale věřím, že výsledek stojí za to. Letos přes zimu jsem ještě instaloval sadu nástavců a dolakoval vše do jednoho původního odstínu červené a myslím, že to je poslední vnější úprava, protože věřím, že tak jak dnes Megane vypadá je ještě decentní úprava a dále jít nechci.
Nu, a protože právě skončil 28. sraz RCČR v Mělníce a stejně jako minulý byl skvělý, těšíme se již na ten 29.
Galerie
) |
) |
) |
) |
) |