Dacia Duster 1.5 dCi/80 kW 4x4 Prestige - velmi zdařilá evoluce (I. díl)

Rumunská značka Dacia se pod vedením Renaultu stala z automobilového outsidera velmi silným hráčem, před kterým se musí mít na pozoru i ty největší mainstreamové značky. A co je ještě zajímavější, na chytrý koncept mimořádně levných (přitom však dostatečně kvalitních a designově atraktivních) vozů konkurence dodnes nenalezla adekvátní odpověď. Lví podíl na tomto mimořádném úspěchu má SUV Duster, které se stalo opravdovou trefou do černého a bestsellerem značky. Čím dál oblíbenější kategorii poloterénních vozů SUV totiž zpřístupnilo zákazníkům, kteří na ní dosud z cenových důvodů nedosáhli a pokud ano, tak jedině za cenu více či méně riskantní koupě ojetého vozu. Duster první generace se prostě stal gigantickým úspěchem a Renault proto logicky rozhodl, že jeho druhá generace půjde stejnou cestou, samozřejmě ale ve všestranně vylepšené podobě. Dacia Duster II. generace se stala jednou z nejočekávanějších automobilových premiér loňského roku a tomu odpovídala i pozornost, kterou jsme tomuto vozu na našich stránkách věnovali. Nyní sérii článků završujeme podrobným testem špičkového provedení 1.5 dCi/80 kW 4x4 s vrcholnou výbavou Prestige.
Ještě větší fešák, než dříve
U minulé generace byl vnější design hodnocen většinou velmi pozitivně a po zdařilém faceliftu to Dusteru I. generace slušelo ještě více. Není proto divu, že u nové generace se vedení Renaultu rozhodlo vydat cestou evoluce, a nikoliv zcela nového designového stylu. Design druhé generace byl proto logicky svěřen autorovi té první – Erdehovi Turgaovi. Jistě není bez zajímavosti, že se jedná o designéra mongolského původu, který v mládi studoval v Česku. To nejhlavnější je ovšem fakt, že se mu dílo podařilo opravdu ještě lépe, než v případě první generace. I druhá generace je přitom na první pohled identifikovatelná jako Duster, kompaktní SUV s typickými vyboulenými blatníky a celkově zaoblenou siluetou. Novinky se ale samozřejmě také najdou a právě ony atraktivitu tohoto vozu citelně zvyšují – o palec větší kola, vyšší (a tedy podstatně masivnější) příď a více skloněné čelní sklo. Zcela nový výraz má příď se zvýšenými světlomety (součástí jejich výrazné grafiky jsou i diodové denní svítilny), nepřehlédnutelnou maskou s chromovanými okrasnými segmenty a mohutným plastovým „chráničem“ předního nárazníku. Za pozornost určitě stojí také záď s nově tvarovaným sklem výklopné stěny, čtvercovými svítilnami ve stylu vozů Jeep a plastem nad registrační značkou s hrdým nápisem „Duster“.
Dokonalé proporce
Při pohledu z boku zaujme prudce stoupající spodní okraj bočních okének na úrovni zavazadlového prostoru, plastové panely na předních blatnících s integrovanými bočními blikači a celkově velmi dobře vyvážené proporce karoserie. V případě testované verze s pohonem všech kol se na těchto plastech nachází také nápis „4WD“ (Four wheels drive). Mřížka pod nápisem evokuje okénko s vyústěním sání motoru, jedná se ale jen o nefunkční ozdobu. Testované auto v nejvyšší výbavě se chlubilo i velmi pohlednými litými koly o velikosti 17 palců, u kterých je chrom kombinován s černým nástřikem. Vypadají výborně, ale jejich ráfky vystupující z bočního profilu pneumatiky v řidiči vzbuzují oprávněné obavy z podélných parkovacích manévrů v těsné blízkosti číhajících obrubníků... Jak se na správné SUV sluší a patří, střecha je opatřena pevnými ližinami, na které lze snadno ukotvit příčníky pro umístění různých neskladných zavazadel („rakev na lyže“, držáky jízdních kol apod.). Ližiny tvořené kombinací černého plastu a hliníku působí výrazně lépe než u předchůdce. To samé platí i o moderní střešní anténě, která se ve srovnání s minulou generací výrazně zkrátila a přemístila z předního na zadní okraj střechy. Barvu hliníku mají u nejvyšší výbavy Prestige také kryty vnějších zpětných zrcátek. Na závěr se ještě musíme zmínit o novém barevném odstínu metalického laku „Oranžová Atacama“, která novému Dusteru mimořádně sluší. Na celkovém výborném vizuálním dojmu má nemalý podíl také využití kontrastního černého odstínu (spodky nárazníků, prahy, polepy rámů bočních oken v oblasti sloupku B, výrazněji zatmavená okna od sloupků B dozadu). Celkově vzato si troufáme tvrdit, že nový Duster v současné době patří mezi vůbec nejosobitější a nelíbivější SUV nižší střední třídy.
Kvalitnější a útulnější
Ještě mnohem větší mezigenerační pokrok je u nového Dusteru znát v interiéru, který byl kompletně přepracován. Ani tentokrát v něm sice nenarazíte na měkčené plasty, výsledný dojem je ale přesto výrazně hodnotnější a útulnější než u předchůdce. Z modernizovaného Dusteru minulé generace novinka převzala pouze velmi povedený čtyřramenný volant, takřka všechny větší interiérové díly jsou ale zcela nové. První, na čem oko pozorovatele spočine, je přístrojová deska. Ta má nyní poněkud hranatější tvary, působí robustněji, celkově hodnotněji a její středová část je dokonce natočena směrem k řidiči! U BMW žádné překvapení, ale u Dacie? Prostě paráda! Středové výdechy klimatizace nyní tvoří trojice vedle sebe seřazených kruhových „klapek“ a také přístrojový štít s nově uspořádanými „budíky“ vypadá důstojněji (stupnice otáčkoměru ale stále postrádá červené pole). Zajímavě je řešeno sledování teploty chladicí kapaliny – před ohřátím motoru na provozní teplotu na přístrojovém štítu svítí modrá kontrolka, digitální teploměr lze nicméně nastavit na displeji palubního počítače, který se nachází mezi rychloměrem a otáčkoměrem. Z ergonomického hlediska jsou ovšem nejpodstatnější tyto 3 novinky: volant lze konečně seřídit nejen výškově, ale i podélně (kromě základní výbavové verze Acces, u té je stále pouze výšková regulace), displej navigace se přesunul o něco výše a knoflík na seřizování zpětných zrcátek se přestěhoval z prostoru pod koncem páky parkovací brzdy na mnohem vhodnější místo na levém okraji přístrojové desky. U Dacie dříve neznámé je startování a vypínání motoru tlačítkem a nahrazení klasického klíče čipovou kartou převzatou od Renaultu. Opět se ale jedná pouze o vrcholnou výbavu Prestige a to ještě za příplatek 6000 Kč. Odemykání a zamykání vozu je ale zcela samočinné, což je jistě příjemně komfortní řešení. Příliš se nám ale nezamlouvalo, že každé samočinné uzamknutí po vzdálení se od auta provázelo krátké zatroubení klaksonu. V některých případech to může být vysloveně rušivé či jinak nežádoucí, v menu palubního počítače se nám ale nepodařilo nalézt možnost to vyřadit. Možná to ale na přání zvládne značkový servis přes palubní diagnostiku... Ergonomickým přešlapem zůstává nepraktické seřizování sklonu světlometů otočným „knoflíkem“ utopeným až na spodním okraji přístrojové desky kdesi nad pedály. S tím se ovšem určitě dá žít...
Pěkné detaily na středovém panelu
Lahůdkou jsou ovládací prvky na středovém panelu přístrojové desky – osm tlačítek ve stylu kláves (po aktivaci se na nich rozzáří modrý proužek) a trojice vystouplých kruhových ovladačů topné a ventilační soustavy vypadají parádně a něco takového by člověk v Dacii opravdu nečekal. Mezi ovladači klimatizace se ještě nachází čtveřice dalších klávesových spínačů. Důležité je, že boky předních partií středové konzoly obepínají zvýšené okraje se zaoblenými okraji, o které lze pohodlně opřít lýtko. Zamlouvala se nám i nová kruhová hlavice řadicí páky. Za ní, vedle madla parkovací brzdy (která chvála bohu zůstává i nadále mechanická) nalezneme otočný ovladač jízdních režimů (pohon předních kol, automatická aktivace zadního pohonu v případě potřeby a trvale aktivovaný pohon všech kol) a tlačítko, kterým se aktivuje tempomat. Obrovskou proměnou prošly i výplně dveří. Ty přední vypadají tak robustně, pohledně a poctivě, že by je Dusteru mohla závidět i současná Škoda Octavia III. generace! Panel s ovladači stahování oken se u nového Dusteru již nachází na běžném místě na loketní opěrce a nikoliv na přídavném vystouplém panelu jako u modernizovaného předchůdce. Koleno řidiče a spolujezdce na vnější straně má díky tomu směrem do strany více místa.
Výrazně lepší přední sedadla
Za velký pokrok považujeme i zcela nová přední sedadla, která tělu poskytují výraznější boční oporu a mnohem více komfortu. O ten starají mírně tužší a lépe tvarované výplně a také prodloužené sedáky, vyhovovala nám i konstrukce opěrky hlavy. Řidič má poprvé k dispozici dokonce i stavitelnou oporu bederní páteře, seřizovací ružice je šikovně umístěna z boku řidičovy sklopné středové loketní opěrky. Vyhřívání předních sedadel je ovšem jen jednostupňové a ovládací tlačítko se nachází v poněkud nepřehledném místě na bočním panelu předních sedáků. V interiéru nového Dusteru jsme si nemohli nevšimnout celkově většího důrazu na kvalitu dílenského zpracování – jednotlivé plasty působí festovněji a u navazujících dílů jsou lépe slícované a lepší nám přišla třeba i aretace páček pod volantem či chod vnějších dveří (které jsou ovšem stále v dnes již zastaralém pákovém provedení). Potěší i zdánlivé detaily, třeba když si všimnete, že kolejnice předních sedaček na jejich středové straně jsou zakryté speciálními textilními „dečkami“, tvořenými prodlouženými potahy sedáků. Jedna zásadní věc se ovšem u druhé generace Dusteru příliš nezlepšila – v měřítkách SUV nižší střední třídy se stále jedná o podprůměrně prostorné auto. Mnohé napoví již vnitřní šířka na úrovni loktů vpředu, která činí jen 141 cm (konkurenti nabízí tak o 5-6 cm více). Že by se ale urostlejší řidič a spolejezdec dotýkali rameny, to zase určitě ne, ale je prostě znát, že velkorysá vnější šířka je docílena zejména vytaženými blatníky a širokým rozchodem obou náprav, zatímco samotná kabina je relativně úzká.
Vzadu stále těsno
Za větší problém ale považujeme přetrvávající, až příliš skromnou nadílku podélných centimetrů. Vzhledem k nezměněnému rozvoru ve srovnání s předchůdcem to ale nepřekvapuje. Například pokud si za řidiče vysokého např. 187 cm (autor článku) sedne stejně vytáhlý spolujezdec, kolena má zaražená v opěradle před ním – tady by to chtělo tak 5 cm přidat. Nejlépe v oblasti zadních bočních dveří, protože vzdálenost mezi zadním sedákem a středním sloupkem pro dospělého opravdu není příliš velká. Nastupování do vozu ale není úplně snadné ani pro řidiče a spolujezdce. Vyšší poloha sedadel sice pomáhá, ale je třeba překračovat dost široké a vysoké prahy s plastovými nástavci, které navíc bývají hodně špinavé. Nohavice vašich kalhot to snadno pocítí... Chválíme ale dostatek prostoru pro zasunutí chodidel i nad hlavou. Samotná zadní lavice ale komfortem příliš neoplývá – je jen minimálně tvarovaná a středovou loketní opěrku byste zde hledali marně (oba tyto nedostatky ale ocení případný střední cestující, stejně jako poměrně nízký středový tunel podlahy) a také má příliš nízké opěradlo, které je navíc přehnaně skloněné dozadu. Velkou pochvalu ale zasluhuje fakt, že i prostřední cestující má k dispozici plnohodnotnou opěrku hlavy. Všechny tři jsou vysunout dostatečně vysoko, ale kvůli hodně položenému opěradlu jsou skloněny příliš dozadu. Prostřední tříbodový bezpečnostní pás ale svůj horní úchyt nemá v opěradle, nýbrž ve střeše, což už je v dnešní době málo užívané řešení. Důvodem jsou samozřejmě nižší výrobní náklady. To, že zadní opěradlo nemusí být tolik robustní, ovšem prospívá i jeho hmotnosti a odvinout pás ze stropu a zacvaknout ho do úchytu sedadla zase není tak obtěžující... Další postřehy z interiéru nové Dacie Duster naleznete v popiskách fotografií. V připravovaném druhém pokračování tohoto testu se budeme věnovat zavazadlovému prostoru, dojmům z jízdy a chybět samozřejmě nebudou ani podrobné technické údaje.
Roman Poláček
Galerie
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |