Dacia Dokker 1.6 SCe Arktica – univerzální parťák (II. díl)

Dacia Dokker se díky skvělému poměru užitné hodnoty a ceny na českém trhu těší velké oblibě

Vzhledem k náporu aktuálních informací se nám zveřejnění závěrečného dílu testu Dacie Dokker poněkud opozdilo, ale samozřejmě jsme na něj nezapomněli.

Kufr? Obrovský a skvěle přístupný.

Dacia Dokker je osobní verzí dodávky, takže její zavazadlový prostor je ve srovnání s běžným kombíkem nižší střední třídy pochopitelně podstatně objemnější. Liší se také jeho proporce – zatímco šířka mezi podběhy 115 cm ani délka 110 cm zase tolik neuchvátí, hloubka pod roletkou 82 cm je opravdu skvělá. Stejně jako obří vstupní otvor o rozměrech 116 x 108 cm, kterým lze snadno protáhnout i opravdu hodně objemné předměty. Nakládku výrazně usnadňuje také nákladová hrana ležící jen 55 cm nad vozovkou. Otvor kufru kryjí dvoukřídlé dveře s nestejnou šířkou, tedy řešení, které se Dacii již před léty osvědčilo u první generace Loganu MCV. Pravé, užší křídlo je možno otevřít výhradně zevnitř, samozřejmě až po otevření širšího levého křídla vnější klikou. Ta je elegantně integrovaná do mohutné lišty nad poznávací značkou. Jestliže je to nutné, u obou křídel dveří lze snadno odpojit jejich aretaci a rozevřít je až o 180 stupňů. Třeba pytle s cementem či pískem apod. lze tedy snadno naložit i pomocí vysokozdvižného vozíku. Zavazadlový (či spíš nákladový) prostor se základním objemem 800 l (při měření tekutinou, přísnější „krychličková“ norma VDA udává realističtějších 625 l) kryje jednoduchá navíjecí roleta. Podlaha je pokrytá snadno čistitelným gumovým kobercem, boky houževnatým plastem. Zvedák, klíč na kola a tažné oko jsou šikovně uloženy v zadním rohu kufru, nad zešikmeným podběhem levého zadního kola. Samotné kolo (chválabohu v plnohodnotném formátu) je zavěšeno zespodu pod vozem na tyčovém držáku, takže je naplno vystaveno ostřiku nečistotami z vozovky. Je ale pravda, že toto řešení je u dodávkových automobilů zcela běžné a převládající… Jak už jsme zmiňovali v první části tohoto testu, zadní nesouměrně dělená lavice bohužel není podélně posuvná, takže variabilitu nelze označit za mimořádnou. Chválíme ale to, že lavice používá dvojité sklápění (Čechům tento systém jistě vyvolá vzpomínky na Škodovky řady Favorit/Forman, resp. Felicia/Felicia Combi), kdy po sklopení opěradla šikmo vpřed lze i se sedákem zadní sedačku celou překlopit směrem dopředu do svislé pozice, díky čemuž vznikne víceméně rovná prodloužená plocha, dlouhá až 155 cm. 

V dobrém slova smyslu starosvětský motor

Nepřeplňovaný benzinový čtyřválec se 16 ventily a objemem 1,6 l je na současném automobilovém trhu bohužel opravdovou bílou vránou. Naštěstí Dokker se zatím této jednoduché a desetiletími prověřené motorářské techniky z dílen Renaultu drží, a to je pro jeho uživatele opravdový dar z nebes. Přináší totiž tolik potřebnou spolehlivost v kombinaci s nízkými výrobními náklady, a tedy i příznivou cenou – a to včetně případných budoucích oprav. Jelikož je pohonná jednotka samozřejmě naladěna pro plnění současných nejpřísnějších emisních norem, velmi mile nás překvapila její bezprostřední reakce na přidání či ubrání plynu, která už u současných vozů nebývá obvyklá. K čipernému pohybu při rozjezdech od semaforů či zrychlování z nižších rychlostí přispívá nejen relativně slušná pohotovostní hmotnost kolem 1150 kg, ale také krátké nižší rychlostní stupně. Zejména „jednička“ je dimenzována tak, aby si nevelký nepřeplňovaný motor dobře poradil i s „roztažením“ plně naloženého vozu do příkrého stoupání. Odvrácená strana poměrně krátkých převodů jen pětistupňové převodovky se zákonitě projeví na dálnici. Při dálničním rychlostním limitu 130 km/h totiž auto na pětku točí nemalých 3600 ot./min. S použitím tlumicích hmot to výrobce u levné dodávky samozřejmě nijak nepřehání, takže již při tomto tempu není možná komunikace posádky bez zvýšení hlasu a také poslech rádia v tomto tempu není příliš příjemný zážitek. 

Vlažná dynamika, vyšší spotřeba

Kdo chce tedy s Dokkerem na dálnici jezdit v pohodovém akustickém klima, neměl by příliš překračovat tempo cca 110-115 km/h, kdy je ještě vnitřní hluk na dlouhodobě akceptovatelné úrovni. Pokud není Dokker příliš zatížen, benzinová jedna-šestka mu na běžných silnicích uděluje vcelku akceptovatelnou dynamiku, i když předjížděcí manévry je samozřejmě třeba dobře rozmýšlet– akcelerace z 0 na 100 km/h za 12,3 s hovoří jasnou řečí. Největší točivý moment 150 N.m sice vrcholí až při 4000 ot./min (a největší výkon 75 kW, tedy 102 k, při 5500 ot./min), s málo zatíženým vozem ale motor bez reptání začíná spolupracovat již od cca 2000 ot./min. Se vzrůstajícím otáčkami jeho hlučnost výrazně roste, hlavně po překročení hranice cca 3500 ot./min. Co se týče spotřeby, nebyla to žádná velká sláva – jen pětistupňová krátce poskládaná převodovka a hlavně vysoká karoserie s velkou čelní plochu se na ní samozřejmě výrazně podepisují. Proto ani příliš nepřekvapí naměřený průměr 7,7 l/100 km, a to jsme auto nijak zvlášť „nehonili“. Ještě štěstí, že si Dokker zachovává na dnešní poměry velkorysý objem palivové nádrže 50 l. Ve městě i na běžné okresní silnice je tedy motor 1.6 SCe dobrá volba, ovšem ten, kdo se svým Dokkerem plánuje jezdit svižně a často i v dálničním provozu, by určitě měl zvážit populární turbodiesel 1.5 dCi (do Dokkeru se nabízí ve dvou výkonových verzích s 55 a 70 kW, určitě bychom brali tu výkonnější). Věčná škoda, že už Dacia na českém trhu tento motor nenabízí také ve verzi na LPG...

Na pohodu

Hned v úvodu odstavce o jízdních vlastnostech Dokkeru je třeba připomenout, že se jedná o osobní verzi dodávky. Nic méně, ale také nic více. Nečekejte tedy nijak zvlášť tuhou karoserii či přílišnou úroveň jízdního komfortu. Zejména při malém zatížení vozu a překonávání výraznějších nerovností vozovky chybí podvozku více poddajnosti, ovšem toto je typická vlastnost lehkých automobilů s velkou užitečnou hmotností. Jakmile se dozadu posadí dospělí cestující nebo když do kufru přibude těžší náklad, auto jezdí o poznání plavněji a zadní náprava na větších nerovnostech méně odskakuje. Také jízdní stabilita při dálničních rychlostech a odolnost vůči bočnímu větru se za těchto okolností citelně zlepší. Při jízdě po dálnici prázdným autem je totiž třeba si na poryvy bočního větru dávat opravdu pozor, třeba při rychlém předjíždění kamionů. Pro podélnou stabilitu Dokkeru je naopak prospěšná kombinace poměrně dlouhého rozvoru a krátkého zadního převisu, při manévrování ve městě by ale řidič samozřejmě ocenil pravý opak, protože stopový průměr otáčení přes 11 m není zrovna malý.

Neřídí se špatně

Co se týče řízení, při nízkých rychlostech se zdá být až příliš lehké a dost nepřesné, nad městským rychlostním limitem ale účinek posilovače výrazně klesá, díky čemuž do volantu začne proudit na dnešní dobu až překvapivě velké množství informací o tom, co dělají přední kola. Také řazení je uspokojující a to včetně výborně tvarované hlavice řadicí páky. Co se týká brzd, lze je krátce a výstižně charakterizovat jako plně odpovídající jízdním výkonům a charakteru vozu. Jak už jsme ale konstatovali v odstavci věnujícímu se motoru, Dokker se základním benzinovým čtyřválcem 1.6 SCe je díky krátkým převodům příjemně čiperný ve městě, ale se vzrůstající rychlostí (a také zatížením) jeho temperament rychle mizí. Řidič s tím prostě musí počítat a při delším cestování s tímto vozem raději nasadit rozumné, pohodové tempo a spíše defenzivní jízdní styl. To samé platí pro projíždění zatáček, protože na nějaké blbnutí na okreskách Dokker pochopitelně není zvědavý. Při dodržování výše uvedených doporučení se toto auto odvděčí docela příjemným svezením, je ovšem třeba se smířit s jeho ne zrovna malým apetitem.  I tak je poměr nabízené užitné hodnoty a ceny (v případě testované verze 1.6 SCe a druhé nejvyšší výbavy Arktica činí 269 900 Kč) zcela bezkonkurenční. Či přesněji řečeno, jediným přímým konkurentem ve srovnatelných cenových relacích je jeho čistě osobní bráška Lodgy… 

Dacia Dokker 1.6 SCe - základní technické údaje

Motor: zážehový čtyřválec uložený vpředu napříč. Zdvihový objem 1598 cm3. Největší výkon 75 kW při 5500 ot./min, největší točivý moment 150 N.m při 5500 ot./min. 4 ventily na válec, atmosférické plnění.
Převodové ústrojí: pohon předních kol, pětistupňová přímo řazená převodovka.
Podvozek: přední kola nezávisle zavěšena na vzpěrách McPherson a spodních příčných ramenech, zadní na vlečených ramenech spojených zkrutnou příčkou. Odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor. Hřebenové řízení s posilovačem. Brzdy vpředu kotoučové, vzadu bubnové, ABS, ESC, ASR. Objem palivové nádrže 50 l. Ocelová kola, pneu 185/65 R16. Na přání kola z lehké slitiny, pneu 195/55 R16.
Karoserie: pětidveřová, samonosná, osobní dodávka segmentu C. Zadní boční posuvné dveře (u verze Arktica standardně i na levé straně), páté dveře dvoukřídlé, svisle nesouměrně dělené.
Rozměry a hmotnosti: vnější rozměry 4363 x 1751 x 1852 mm (výška vč. střešních ližin). Rozvor náprav 2810 mm. Pohotovostní/užitečná hmotnost 1149/645 kg.  Maximální povolená hmotnost nebrzděného/brzděného přívěsu 610/1200 kg. Objem zavazadlového prostoru 800/300 l (základní objem dle normy VDA 625 l). Objem palivové nádrže 50 l.
Jízdní výkony: Největší rychlost 170 km/h, zrychlení z 0 na 100 km/h za 12,3 s. Normovaná spotřeba paliva (město/mimo město/kombinace) 8,3/6/6,8 l/100 km. Emise CO2 156 g/km.




Foto autor
(26.3. 2019)




Roman Poláček


Galerie


Navzdory svým dosti krabicoidním tvarům působí záď Dokkeru úhledně a sympaticky Vysoká příď působí mohutným dojmem Při pohledu z boku vyniká dlouhý rozvor, kontrastující s krátkými převisy
Sympaticky řešená přístrojová deska nabízí spoustu praktických odkládacích prostor Zadní dvoukřídlé dveře nám přišly praktičtější, než jednodílná obrovská výklopná stěna Vstupní otvor do zavazadlového prostoru je chvályhodně rozměrný
V případě potřeby je možné snadno odpojit omezovače a křídla dveří lze potom otevřít o 180 stupňů Pravé, kratší křídlo se otevírá vnitřní klikou, integrovanou do jejich výplně Zadní podběhy zasahují do nákladového prostoru jen v minimální míře
Po vyjmutí krycí rolety můžete naložit i hodně vysoké předměty Buď je možné se spokojit se sklopením zadního opěradla, nebo... ...celou sedačku vč. sedáku překlopit svisle dopředu
Zadní lavice je samozřejmě dělená, a to v klasickém nesouměrném poměru Prodloužená nákladová plocha tvoří rovinu, což je ideální stav Zvedák, klíč na kola a tažné oko je v kufru pěkně po ruce, připravené v držácích nad levým zadním podběhem
Plnohodnotné rezervní kolo naleznete zavěšené pod podlahou kufru zespodu. Při jeho vyjmutí tedy není třeba vykládat náklad, na druhou stranu je ale třeba počítat s jeho znečištěním Páka, odjišťující aretační západky zadního opěradla je sice vzorně funkční, působí ale dost fórově... Jak už to u oken posuvných bočních dveří bývá, jsou i ta v Dokkeru pouze výklopná
Tradiční bičová anténa nad čelním sklem autu s užitkovým charakterem sluší i dnes Střešní ližiny se postarají o snadnou instalaci různých střešních nosičů Vnější zpětná zrcátka mají dostatečnou plochu
Pro Dacii typické nahoru výklopné kliky působí poněkud subtilně... Boční posuvné dveře mají svisle orientovanou a plně zapuštěnou kliku Na zadní svítilny elegantně navazuje pruh černého plastu
Kovové disky s velkoplošnými kryty jsou pro dodávku cenově příznivým řešením, které většinu zájemců nijak neurazí Přístupnost předních i zadních sedadel je díky vysoké karoserii výborná Také výhled dozadu lze hodnotit jako velmi slušný
Boční plasty, kryjící zavazadlový prostor, jsou uzpůsobeny pro umístění menších reproduktorů Pro cenově orientovanou značku velmi překvapivé, nicméně chvályhodné - plynokapalinové vzpěry kapoty motoru Atmosférická čtyřválcová šestnáctistovka je v současné automobilové nabídce téměř vymřelým druhem. Bohužel!


Chtěl po vás někdy policicta úplatek?
Ne nikdy
Naznačil, že by chtěl
Ano, ale nedal jsem mu ho
Ano, dal jsem mu ho
Úplatek jsem sám nabídl
Nudíte se? Kupte si medvídka mývala nebo si přijďte popovídat na naše fórum.


Link to old english version.