1000 Mil Českých - Start klubové posádky

Na jednom ze startů

Tisíc mil podruhé

Po loňské zkušenosti víme, že 1000 mil je obrovská zábava, ale že to rozhodně není žádná sranda.





Už v cíli mil roku 1999 jsme se rozhodli, že na příští rok připravíme o něco silnější vůz postavený přímo pro tuto příležitost. Nechtěli jsme se účastnit ničím všedním a tak se stalo, že volba padla na třicet let starý Renault 16 TS. Dali jsme se do příprav. Během nich se ukázalo, že nic není tak snadné, jak to zpočátku vypadá. Z poměrně zachovalého auta se postupem času vyklubávalo cosi, co mělo špatná péra, špatné brzdy, a spoustu dalších věcí. Jali jsem se shánět náhradní díly. Nakonec se nám to přece jen podařilo - koupili jsme další dvě stejná auta. Z nich byl týden před startem postaven závodní speciál Renault 16 TS 1000. Kromě nezbytného vybavení na cestu, tj. jeden záložní automobil v zavazadlovém prostoru (rozebraný) byl tento speciál vybaven válečnými insigniemi Renault Clubu Česká republika. To proto, aby nikdo nebyl na pochybách, kým je vlastně předjížděn.


Jak bylo řečeno, auto bylo postaveno přesně týden před startem. Z toho vyplývá, že jsme měli jen poměrně krátkou dobu na jeho zahoření a vychytání much. Po celý týden se však vůz choval způsobně a dovolil nám, byť po krátkém přemlouvání, ze sebe vydolovat rychlost blížící se 170 Km/h.

Nastal čas lámání chleba

Ve čtvrtek večer jsme vyrazili směr Lanškroun… tedy měli jsme to v úmyslu. Po otočení klíčku a nastartování praskla nejprve jedna žárovka a po její výměně a opětovném nastartování i druhá.

To je něco, co nás ostřílené (zde je možná záměna za slovo střelené) dobrodruhy nemůže rozházet. Na pátý pokus se nám podařilo koupit správné žárovky. Našli jsme totiž konečně benzínovou pumpu, kde sice také nevěděli, co to je asymetrická žárovka, leč tu se nám v jejich zásobách podařilo nalézt.

Nuže vyměnili jsme i druhou žárovku a pokračovali v krasojízdě. Ještě před výjezdem z Prahy naznačil klínový řemen, že je čas vzít si náhradní volno, což také záhy učinil.

Nevadí. Klínových řemenů jsme měli asi sedm.

Po několik minut trvající výměně jsme pokračovali v míření na Lanškroun. Dobrá nálada způsobená skutečností, že celých 60 kilometrů vůz šlapal jako bulharské hodinky se rozplynula po tankování v Hradci Králové.

Od benzínové stanice se totiž náš zavodní speciál pohyboval po vojensku. Přískoky vpřed. Začalo nám vynechávat zapalování. Pokusili jsme se sice závadu několikrát odstranit, leč ta tvrdošíjně vzdorovala našim snahám. Rozborka a složení všeho, co se zapalování týkalo netrvala dlouho, leč, chyběla nám jediná maličkost pro úspěšné dohledání příčiny. Světlo. Šátrání ruční svítilničkou se projevilo jako zcela neúčinné a jen nás utvrdilo v předsevzetí, vzít se napříště s sebou generátor a halogenové osvětlení fotbalového hřiště.

Instantní servis

Naše situace byla zoufalá, leč nikoliv beznadějná. Renaulťák totiž všude bratra má. Cestou jsme totiž museli proskákat Vamberkem, kde bydlí náš kamarád Vláďa Zumr, nadšený ladič čehokoliv, co má kosočtverec ve znaku. V půl druhé ráno jsme k němu doskočili na přátelskou návštěvu. Rozespalý Vláďa byl nadšen, což projevoval temným hučením.

Po krátkém zívání otevřel garáž a nechal nás zatlačit závodní speciál dovnitř. Dostali jsme kafe a pustili se do práce. Shodou okolností se spolu s námi nacházel ve zmíněné garáži i náhradní rozdělovač, takže po dvou hodinách jsme opouštěli Vamberk opět směr Lanškroun.

V cíli na startu

Na to, že přejímka vozů začínala kolem sedmé jsme měli co dělat, pokud jsme se chtěli aspoň trošku prospat. Ubytování nám zařídil sám ředitel soutěže a se slovy: Budete spát s mojí dcerou! nás vpustil do svého bytu. Po probuzení jsme zjistili, že kromě nás tam spaly ještě nejméně dvě další posádky. Touto cestou bychom panu Černohousovi a jeho dceři chtěli poděkovat za pohostinnost a dobrou snídani.

K přejímce vozů jsme dorazili sice téměř poslední, ale byli jsme tam s autem, které jevilo ochotu pohybovat se vpřed.

Kromě naprosto nezajímavých a všedních aut, jako je Toyota Celica GT four, Renault Laguna V6 24V, Citroen Xsara, Škoda Fabia, bylo na startu možno vidět skvosty jako plamenný Wartburg 353, Fiat 600 (r.v. 1964) a Tatru 613.

Zajímavé bylo, že někteří účastníci na své vozy kromě startovních čísel lepili ještě další nonalfanumerické znaky připomínající vzdáleně lebku se zkříženými hnáty ve snaze zastrašit protivníky.

Krátce po slavnostním zahájení jsme šlápli do pedálů a vyrazili na trať. Vzhledem k tomu, že se jedná o orientační, nikoliv rychlostní závod, vyjeli jsme obezřetně, rychlostí nepřesahující 150 km/h, což způsobilo, že jsme do cíle první etapy málem přijeli pozdě.

Zrádce v kokpitu

Všechno na autě fungovalo, což nám za prvé připadalo podivné a za druhé nás to přivedlo k myšlence, že závod možná dokončíme. Tento pocit v nás posílilo i poměrně dobré umístění v první vložené rychlostní zkoušce na okruhu ve Vysokém Mýtě.

Následující etapa byla pro nás prokletím. Nejprve nám kdesi došel benzín, což sice již několik kilometrů signalizoval ukazatel stavu paliva, jehož jsme však považovali za zrádce a tudíž jsme mu nevěřili. Přišlo nám totiž nemožné spotřebovat na 320 kilometrech 50 litrů benzínu. Naštěstí jsme měli v kanystru celý jeden litr benzínu. Když skončil v nádrži, povzdechl jsem si: Zdá se, že se nám na tomto místě mění orientační závod v ekorallye. Obrovské štěstí tkvělo ve dva kilometry vzdálené benzínové pumpě, která ekorallye ukončila a vrátila nás zpět na trasu orientačního závodu.

Kochal jste se, pane doktore...

Pokračovali jsme s větrem o závod, což pro nás vzhledem ke krásnému, slunečnému počasí nebyl skutečný soupeř. Chvilková nepozornost při navigaci způsobila, že jsme sice jeli po krásné krajinou se vlnící silnici, ale úplně jinam než jsme měli.

Záhy jsme se rozhodli provést korekci směru jízdy, leč v témže okamžiku si vzala náhradní volno brzdová destička na pravém předním kole a ufujazdila kamsi do polí na dosud neznámou adresu. Toto neplánované volno jedné z podstatných součástí našeho závodního speciálu mělo za následek dvě věci. A sice můj výkřik, jehož první část je naprosto nepublikovatelná, přičemž druhá byla o poznání civilizovanější: Nemáme čím brzdit.

To však už jsme byli mimo asfalt, půlkou auta na můstku a druhou v příkopě, kterým jsme po eskamotérské piruetě proletěli a ladně přistáli do dva metry široké mezery mezi domkem a studní. Vzájemně jsme si poblahopřáli k přežití a pokračovali směr nedaleký cíl etapy bez brzd.

Mezi etapami jsme pak provedli provizorní opravu brzdového systému tak, že jsme vyložili ze zavazadlového prostoru náhradní vůz a jeho součástky zužitkovali.

Ten den nás už žádné nemilé překvapení nepotkalo a tak jsme si mohli plnými doušky vychutnat finty, které na nás pořadatelé připravili a také další zvláštní rychlostní zkoušku v Sosnové.

Sólo pro řidiče

Po dojezdu do cíle noční etapy v Žandově, byl navigátor odvelen do hajan, zatímco já jsem uháněl do Jablonce nad Nisou k dalšímu renaulťáckému bratrovi Kubovi Vrbovi na generálku brzd a přivaření stabilizátoru, který odešel za brzdovou destičkou po nízkém průletu škarpou.

Nedlouho před startem do první ranní etapy byl závodní speciál znovu provozuschopný a mohl tedy pokračovat v díle započatém.

Genrálka brzd se skutečně hodila, protože druhý den byl napěchován jízdou po horských silničkách s ostrými klesáními, zatáčkami a patníky. Zatímco první den nás pořadatelé ještě trochu šetřili, abychom se vpravili do navigační logiky, druhý den již pravděpodobně bylo počítáno s tím, že co navigátor to borec.

Jedním ze skvělých okamžiků tohoto dne byl průjezd vesnicí, jejíž jméno nám vypadlo z paměti, a jejíž obyvatelé nikdy neviděli auto (jenom předseda má motocykl). Všichni se seběhli na návsi, nadšeně nás zdravili a sledovali další a další vozy přijíždějící do časové kontroly. Kromě tohoto zážitku nás čekal ještě jeden neméně příjemný, když se nás chytili kamarádi z Renault Clubu Česká republika a jeli jsem ve čtyřech ještě dalších 200 kilometrů.

Dále už bez oprav?

Ten den večer byl pro nás už klidnější. Nekonala se žádná generálka a tak jsem měli možnost si popovídat s ostatními, předat jim něco z našich neskutečných zážitků a sami nasáknout neskutečné zážitky jejich. Stejně totiž jako v roce minulém se zde sjela skvělá parta lidí, kteří mají rádi vůni benzínu a umějí se bavit.

Třetí den byl pro nás stejně jako ten druhý bez závad. Projížděli jsme úseky, po kterých vedou trasy známých rallye a kochali se krásami přírodní scenérie. O tom, že nejsme jediní opraváři ve startovním poli nás přesvědčila posádka plamenného Wartburgu, kterou jsme potkali právě ve chvíli, kdy připevňovali upadlý plynový pedál. Nabízenou pomoc odmítli se slovy, že taková banalita jejich postavení nemůže ohrozit a poukazovali na to, že před několika kilometry přidělávali pro změnu alternátor. Pro nás poněkud kuriózním způsobem, a sice pomocí zubařského zrcátka. Kde to vzali uprostřed ničeho se nám nepodařilo zjistit.

Nakonec jsme se v cíli sešli skoro všichni, tedy kromě těch, jejichž moderní vozy nevydržely mohutný závodní nápor.


P.S. veteráni, jako byl ten náš dojely všechny.
P.P.S. Starejm auťákům zdar!

Všechno, co je zde napsáno, je pravda, ale ničemu nevěřte

Text: řidič a navigátor posádky č. 4 - DDT a Bahno (září 2000)

Diskuse k článku


Viktor Kazda


Galerie


Setkání veteránů na startu - Renault 16 a Fiat 600 Zde žije závada Plamenný Wartburg
Renault 16 TS mezi etapami Autodrom Vysoké Mýto - Renault 16 TS Autodrom Vysoké Mýto - Renault 16 TS
Autodrom Vysoké Mýto - Renault 16 TS Autodrom Vysoké Mýto - Toyota Celica Ohledávání raněné R 16 TS
Studna a domeček .... Tam jsme se vešli Následky boje ve vysoké trávě Generálka brzd mezi etapami - Renault 16 TS
Jeden se i ušpiní Renault 16 TS mezi etapami Konkurence - Škoda Fabia
Na trati - Renault 16 TS Piráti, aneb Majer team, také RCČR Autor při západu slunce
Tatra 613 při startu etapy Oceněný ředitel závodu - Oldřich Černohous Piráti, aneb Majer team, také RCČR
Tma, aneb noční etapa Na honu za pozicemi I slunce musí chodit spát....


Chtěl po vás někdy policicta úplatek?
Ne nikdy
Naznačil, že by chtěl
Ano, ale nedal jsem mu ho
Ano, dal jsem mu ho
Úplatek jsem sám nabídl
Desatero účastníka dopravní nehody. 10. Pokud je to možné, zajisti průjezdnost kritického místa.