Renault 12

Nenápadná elegantní stálice

V září roku 1969 se veřejnosti představil Renault 12, který ukončil modernizaci modelové řady Renault. Od této doby se vyráběly pouze vozy s moderním uspořádáním pohonu, dnes zvaným všechno vpředu (vyjímkou byly dobíhající R8 a R10 a sportovní vozy, jako Alpine, atd.). Renault se vrhl do prezentace nového modelu s velkým důrazem. Záměrem Pierra Dreyfuse, presidenta Régie bylo bít se a dobýt nové trhy. Ihned od začátku musí dvanáctka bojovat se silnou konkurencí i na domácí scéně. Dnes již můžeme konstatovat, že se jí dařilo a až do konce své výroby se držela na předních příčkách prodejnosti. Geniální myšlenkou bylo prodávat auta v Pařížském metru. kde hostesky auta představují, radí .... a přijímají případné objednávky na: velké auto pro malé peněženky.

Dvanáctka měla motor před přední nápravou umístěný podélně, s převodovkou směřující do interiéru. To způsobilo, že vůz měl ideální rozložení hmotnosti, což mu zajišťovalo jisté řízení. Motor objemu 1 289 cm3 s výkonem 60 koní SAE byl upraveným motorem z R 8. Tento čtyřválec byl převrtán (původně 1 108 cm3), a dostal nové vložky válců, táhla, písty a klikový hřídel (pětkrát uložený). Přední hnací kola jsou nezávisle zavěšena na lichoběžníkových ramenech. O odpružení se starají vinuté pružiny s tlumiči a torzní tyče. Zadní náprava je pevná, vlečná, zavěšená na trojúhelníkovém rameni.

Klasická tříprostorová karosérie (nyní jediná ve výrobním programu Renaultu), nabízela dostatek místa až pěti cestujícím a jejich zavazadlům.Design karoserie ve své době nevyvolal jednotné názory, ale dnes musíme říci, že byl velmi moderní a hlavně elegantní. Na karoserii najdeme estetické prvky, které jsou i praktické, jako například boční prolis táhnoucí se po celém boku karoserie od předního reflektoru až ke koncovým svítilnám, zajišťuje, že se při jízdě v dešti zašpiní pouze spodní část vozidla, zatímco kliky, okna a vnější zpětná zrcátka zůstávají čisté. Taktéž zadní sklo u verze sedan zůstává za jízdy v dešti suché. Další lahůdkou pro estéty je zadní prolis střechy, který pokračuje i na zadních bocích (C sloupek) a mizí do ztracena u kliky zadních dveří. Co dodat víc?! Snad jen, že Francouzi vždy uměli udělat vozidla elegantní, aniž by to ovlivnilo jejich účelnost.

V interiéru na pracovišti řidiče najdeme velký volant a tři hlavní zapuštěné kruhové přístroje (nejstarší verze) sdružující tachometr, kontrolky, palivoměr a ukazatel dobíjení a u některých verzí i otáčkoměr. Rameno poměrně velkého volantu má podobné drážkování, jako spodní část přístrojové desky. Parkovací brzda byla u starších modelů umístěna na přístrojové desce, teprve později se přesunula mezi přední sedadla.

Na začátku své kariéry v roce 1970 se dvanáctka vyráběla pouze s motorem 1 289 cm3 a výkonu 60 koní v provedení sedan ve stupních výbavy L s přední lavicí sedaček a TL s oddělenými sedačkami a bohatší výbavou.

V roce 1971 byla představena verze kombi a hlavně očekávaný nástupce úspěšné R 8 Gordini - Renault 12 Gordini, ten se dodával buď s nárazníky, nebo bez nich s motorem o objemu 1 565 cm3, převzatým z R 16 TS. Ve verzi Gordini byl ale vybaven dvěma dvojitými karburátory Weber, atd. Z původních 90 koní se výkon vyšplhal na úctyhodných 125 koní SAE. Výkon byl přenášen na přední nápravu přes pětistupňovou převodovku a o krocení tohoto dravce se staraly čtyři kotoučové brzdy (vpředu ventilované). V interiéru se verze Gordini lišila tím, že měla vysoká sedadla s integrovanými opěrkami hlavy, na přístrojové desce zcela vlevo byly ukazatele teploty chladící kapaliny a tlaku oleje a třešničkou na dortu byl sportovní tříramenný volant s odvrtanými kovovými rameny. Komu ani to nestačilo, měl možnost dokoupit si tovární kit motoru (vložky válců, písty, vačkový hřídel, táhla, pružiny ventilů, přímé sání a hlavu válců), čímž se zvýšil výkon až na úctyhodných 160 koní při 7 200 ot/min, (objem motoru se zvýšil na 1 596 cm3).

V roce 1973 přibyla verze TS s motorem z R 15 - 1 289 cm3 o výkonu 68 koní SAE a bohatší základní výbavou. (Renaulty 15 a 17 byly sestřičkami dvanáctky a navzájem využívaly některé schodné konstrukční skupiny). O rok později přišla na trh verze TR (v provedení kombi i sedan) s automatickou převodovkou a motorem 1 289 cm3 o výkonu 60 koní. V témže roce se verze kombi začala vyrábět i ve stupni výbavy TS.

V roce 1976 se dvanáctka dočkala drobných úprav vzhledu, které ji omladily - dostala novou masku a blinkry se přestěhovaly do nárazníků. Zadní skupinové svítilny se zvětšily a taktéž se změnil i interiér (nová byla přístrojová deska s ukazateli sdruženými do jednoho celku, výplně dveří a sedadla). V této podobě se dvanáctka dočkala konce své kariéry v rodné vlasti, kde ji počátkem osmdesátých let vystřídal R 18, ale tím kariéra R 12 ani zdaleka neskončila. Dvanáctka byla i nadále vyráběna ve Španělsku firmou FASA Renault, v Ausrálii pod jménem Virage, v Turecku v Rumunsku).

U nás se dvanáctka nejvíce zapsala do podvědomí, jako licence pod jménem Dacia 1300. Rumunská automobilka Dacia vyráběla třináctistovky od roku 1970 (před tím to byl model Dacia 1100 - licenční Renault 8). Postupem času, po skončení licence začaly vozy ztrácet na kvalitě a postupnými úpravami se začaly vzdalovat svému původnímu vzoru. Je však nutné říci, že i dnes vyráběné Dacie konstrukčně vycházejí z Renaultu 12 a stále mají některé prvky společné s původní třináctistovkou.

Mnohem zajímavější a kurióznější je situace na Tureckém trhu, kde se dodnes vyrábí R 12 pod jménem Toros ve verzích sedan i kombi na stejné výrobní lince, jako současný Mégane combi a R 9. Zdá se být naprosto neuvěřitelné, že ještě v roce 1998 si dvanáctka na tamním trhu našla 20 000 kupců.

Dále se dvanáctka vyráběla v Argentině (i ve verzi Alpin s motorem o výkonu 110 koní s kterým vůz dosahoval max. rychlosti 175 km/h), v Brazílii jako Ford Corcel (Ford s podvozkovými a mechanickými partiemi z R 12).

Během uplynulých třiceti let tak bylo vyrobeno přes 4 000 000 exemplářů Renaultu 12 po celém světě, a to ještě stále není konečné slovo této elegantní dámy.

Marek Pimper

Galerie

Technická data
Karoserie	čtyřdvěřový sedan, nebo pětidveřové kombi
Délka	4340
Šířka	1610
Výška	1430
Podvozek
Rozvor	2440
Rozchod vpředu	1310
Rozchod vzadu	1330
Motory
Objem [ccm]	vrtání x zdvih [mm]	výkon [k]
1250	71,9 x 77	54
1289	73 x 77	60
1397	76 x 77	64
1565	77 x 84	125

Desatero účastníka dopravní nehody. 2. Zjisti, jak je na tom posádka havarovaného vozu.