Home page    Historie    Modely    Prototypy    Tuning    Sport    Testy    Technika    Informace    Srazy    Kontakt    Naši partneři    Manuály    Stránky členů    Diskuzní forum    Členská sekce

Renault Estafette

V roce 1959 přišel Renault na trh s užitkovým vozem, který byl v mnohém velmi pozoruhodný. Byl to první vůz Renault s pohonem předních kol. Renault se díky tomu stal jedinou automobilkou na světě, vyrábějící vozy všech tří základních koncepcí: motor vpředu, pohon předních kol; motor vpředu, pohon zadních kol; motor vzadu, pohon zadních kol.

Estafette, Trafic, Microcar, Aluette jsou jména pro zajímavý užitkový vůz, který předběhl dobu.

Motor byl přímo odvozen od typu 5CV Dauphine. Má obsah 845 ccm (58x80 mm) a je uložený před přední nápravou. Má suchou jednokotoučovou spojku s odtlačovacími pery a 6 pružinami. Válce jsou vloženy. Klikový hřídel má 3 hlavní ložiska, hlava válců je z lehké slitiny. Při stupni komprese 8 dává výkon 32k při 4.350 ot/min. Největší točivý moment 76 Nm dosahuje při 2.000 ot/min. Spádový karburátor Solex 28 DIT nemá akcelerační pumpičku. Zapalování má odstředivý i podtlakový regulátor předstihu. Převodovka je zvláštní konstrukce. Má dutý hlavní hřídel, který probíhá nad osou diferenciálu a nese na konci kuželový pastorek. Dutinou prochází spojkový hřídel, který tvoří zároveň torzní tlumič chvění. Toto nezvyklé uspořádání umožnilo vyřešit přímý záběr, tj. průběžné spojení spojkového hřídele s kuželovým pastorkem jako u klasické převodovky. Předlohový hřídel je uložen v jehlových ložiscích. Kuželové soukolí je hypoidní (6:35) a celkové převody jsou 25,65 -- 13,5 -- 6,5 -- 3,5% a při 1.000 ot/min motoru rychlost 4,6 -- 7,7 -- 12,9 -- 20 km/h.

Všechny mechanické orgány, motor s příslušenstvím, převodovka, rozvodovka, hnací hřídele kol, přední závěs, přední brzdy, celé řízení a pedály jsou seskupeny na pomocném rámu, jehož dva podélníky jsou připevněny k podlaze a ke kabině 8 šrouby. Také zadní příčka, nesoucí závěsy a brzdy zadních kol je připevněna k podlaze  jen 4 šrouby. Při normální údržbě je přístup k motoru kabinou po sejmutí kapoty z plastické hmoty, tlumící hluk, jež je mezi sedadly. Palivová nádrž je v podběhu pravého zadního kola, akumulátor u levého kola, náhradní kolo nad levým zadním podběhem, u mikrobusu leží pod zadním sedadlem.

Pohon předních kol obstarávají kloubové hřídele. Každý má u rozvodovky křížový kloub, dále posuvnou drážkovanou spojku, pružnou válcovou spojku Repusseau , jež pohlcuje torzní kmity gumou a dvojitý homokinetický kloub u kola. Tyto hnací hřídele jsou skloněny poněkud nazad, aby se zvětšil maximální rejd vnitřního kola v zatáčce.

Hlavy předních kol jsou zavěšeny na příčném lichoběžníku z trojúhelníkových ramen, lisovaných z plechu. Na pomocném rámu jsou tato ramena zavěšena v gumových pouzdrech a hlav kol kulovými čepy. Horní ramena se opírají o vinuté pružiny s teleskopickými tlumiči uvnitř. Gumové dorazy slouží též jako korektory pérování blíže konce zdvihu.

Poddajnost předního pérování je 12 mm/100 kg zatížení. Zadní náprava je dělená, tvoří ji příčka, nesoucí jednoduchá trojúhelníková ramena, lisovaná z plechu. Nebylo požito společného, nízko uloženého čepu, protože u vozidla, jehož výška těžiště závisí na nákladu, nebylo vhodné umístit střed naklánění zadního pérování příliš nízko. Výkyvné polonápravy se opírají o vinuté pružiny s teleskopickými tlumiči uvnitř. Čepy závěsů jsou v gumových vložkách. Gumové dorazy tvoří korektory pérování na konci zdvihu. Poddajnost pérování je u modelů Estafette 14,3 mm, Trafic 17 mm, ambulance 36mm/100 kg zatížení. Užitečné zatížení u modelu Estafette je 600 a Trafic 500 kg. Model Trafic má jen slabší pružiny, byl vyvinut právě s touto nosností, protože v Paříži v době jeho vzniku platila v určitých hodinách omezení provozu pro vozy s nosností nad 0,5t.

Brzdy jsou kapalinové se samostředícími čelistmi. Přední mají plochu 400 cm2, zadní 310 cm2.

Řízení je typu Gemmer s globoidálním šnekem a kladkou. Má převod 18,2:1 takže jde poměrně lehce.

Karoserie je svařená z ocelových výlisků. Tvar výlisků a jejich spojů je takový, aby voda nemohla zůstávat v koutech a způsobovat korozi. Nosná podlaha je plechová, má výztužná žebra, dva podélníky a 8 příček. U skříňových karoserií je podlaha svařena s postranními panely a s kabinou. Střecha je přivařena jen je-li plechová (u furgonu a mikrobusu). Je-li z plastické hmoty, u zvýšených variant, je připevněna sponami a přilepena. Za zmínku stojí řešení předních dveří. Zatímco řidičovy jsou posuvné směrem vzad a lze je mít otevřené i za jízdy, spolujezdcovy jsou plastové, křídlové.

Pohotovostní hmotnost jednotlivých modelů se pohybuje od 965 kg -- Pick-up, přes 975 -- Estafette, do 1115 kg Microcar.

Zbývá ještě uvést že rozměry vozů jsou 4100 x 1780 mm, výška 1950 nebo 2210 mm, rozvor 2270, rozchod vpředu/vzadu 1320/1465mm. Ložná plocha je 3,8 m2, ložný prostor 5,28 - 6,10 m3. Nejvyšší rychlost 90 km/h, spotřeba paliva 9-10 l/100km.

Počátkem sedmdesátých let došlo k modernizaci typové řady Estafette. Vozy dostaly trochu jiný vzhled, nové motory takřka shodné s těmi, které byly používány v R12, o obsahu 1289 ccm. Byla zvýšena jejich nosnost až na 800 u modelu Estafette 800, resp. 1000 kg u modelu Estafette 1000. Posíleny byly i brzdy, součet třecích ploch činil 793 cm2. Došlo samozřejmě i ke zvýšení maximální rychlosti. Ta v roce 1970 činila 99 km/h. Spotřeba paliva s novým motorem se pohybovala kolem 10 l/100km.

Viktor Kazda, Ing. J. Hausman

Galerie