Home page    Historie    Modely    Prototypy    Tuning    Sport    Testy    Technika    Informace    Srazy    Kontakt    Naši partneři    Manuály    Stránky členů    Diskuzní forum    Členská sekce

Dacia Sandero 0.9 TCe Easy-R Stepway - hodně muziky za dobré peníze (I. díl)

V poslední době jsme sice testovali výhradně Renaulty, ale rozhodně nechceme zanedbávat ani produkty sesterské značky Dacia. Proto jsme si důkladně vyzkoušeli oblíbený hatchback Sandero, a to ve vrcholné verzi Stepway, poháněné benzinovým přeplňovaným tříválcem 0.9 TCe. Hlavním důvodem našeho testu je ovšem nová automatizovaná převodovka Easy-R, kterou byl vůz osazen.

Nejdříve krátké ohlédnutí do minulosti - francouzský automobilový průmysl se proslavil hned několika velmi zdařilými lidovými vozy, které za nemnoho peněz nabídly spoustu užitku. Kromě kultovního Citroënu 2CV samozřejmě nelze nevzpomenout ani na slavný Renault 4 – vysoké a také nesmírně prostorné „minikombi“ (nebo první pětidveřový hatchback?). Lze říci, že Sandero je jakýsi duchovní nástupce „čtyřky“.  Ovšem poté, co Renault převzal pod svá křídla rumunskou značku Dacia, byla úloha výrobce cenově nejdostupnějších modelů logicky svěřena právě jí (pro úplnost ovšem musíme dodat, že na některých mimoevropských trzích se Dacie prodávají s logem Renaultu). První novodobá Dacia, v roce 2004 představený superlevný sedan Logan,  sklidil překvapivý prodejní úspěch nejen na méně náročných trzích, ale dokonce i v západní Evropě a jeho pokračovatelé tento trend ještě posílily. V roce 2007 vyjel na technickém základě Loganu odvozený hatchback Sandero, který ale ještě s Loganem neměl sjednocenou příď. V roce 2012 následovalo Sandero II. generace, které již bylo plně unifikované s Loganem II. generace. Již vrcholná verze první generace Sandera se jmenovala Stepway a jelikož měla značný prodejní úspěch, pochopitelně se objevila i u druhé generace tohoto modelu. Byli jsme proto rádi, že právě tuto verzi nám Renault ČR zapůjčil k testu, zvláště když byla poháněna zajímavým benzinovým tříválcem o objemu jen 0,9 l, která navíc spolupracoval se zbrusu novou automatizovanou převodovkou Easy-R.

Pryč s nenápadností!

Sandero druhé generace je bezesporu líbivé auto. Jeho poměrně prostý design si nehraje na žádný luxus, má ale dobře vyvážené proporce a jen tak nezestárne. Některým potenciálním zájemcům ale může připadat až příliš nenápadný a fádní. Přesto, že na nákup auta mají jen omezené prostředky, by tito lidé rádi vlastnili vozidlo, za kterým se ohlédnete. A přesně tento požadavek splňuje testovaná verze Stepway. Dle současné módy je totiž její karoserie opatřena sadou plastových dílů, které jí dodávají poněkud dobrodružný šmrnc a zároveň ji činí odolnější vůči škrábancům a celkově drsnějšímu zacházení. Spodní partie nárazníků, lemy blatníků i prahy jsou totiž účinně chráněny nelakovaným černým plastem, který pěkně kontrastoval s elegantní tmavočervenou metalízou. Relativně velká kola o velikosti 16 palců jsou standardně v litém provedení. Spolu s mírně zvýšenou světlou výškou se starají o to, že toto auto si může troufnout i na hodně hrbolaté silnice nebo vysoké městské obrubníky naprosto bez obav. Jen jsme litovali, že na bocích vozu nejsou žádné ochranné lišty, které by je chránily např. na stísněných parkovištích nákupních center. Samozřejmě ale od špičkového Sandera nelze očekávat průchodnost Dusteru 4x4, protože tento model se vyrábí výhradně s pohonem předních kol. Akční image verze Stepway (toto oznašení je hrdně vyvedeno na nálepkách pod zpětnými zrcátky) završují masivní střešní ližiny. Stříbrný povrch mají i středové části spodních partií nárazníků. Celé dohromady to funguje velmi dobře a krásná tmavě červená metalíza příznivý dojem ještě umocňuje.

Funkční a prostorný

První dojmem při nástupu na palubu Sandera Stepway jsou poněkud „vláčné“ vnější kliky dveří, kterým by rozhodně neuškodila robustnější konstrukce. Hned v zápětí ale příchází mnohem pozitivnější vjem – velmi snadné nastupování na přední sedadla. Již běžné Sandero těží z nadprůměrné výšky karoserie 1,52 m, v případě verze Stepway se k tomu přidává ještě o 20 mm zvětšená světlá výška (a výška střešních ližin, ta ovšem na výšku sedaček nad vozovkou samozřejmě nemá vliv). Kabina pochopitelně musí být poplatná nízkonákladovému zaměření vozu, ale při troše skromnosti neurazí. Na rozdíl např. od minivozů koncernu VW se v ní nesetkáte s nezakrytými plechy pod bočními okny či na sloupcích karoserie a zde přítomné výškové nastavování předních bezpečnostních pásů dnes schází i některým několikanásobně dražším vozům.

Přístrojová deska se v rámci možností tváří docela přívětivě, protože neodrazuje přehnaně hranatými tvary a potěší i její plynulý přechod do středové konzoly. Záplavu tvrdých tmavě šedých plastů se vcelku obstojně daří rozbíjet stříbrně lakovaným přitahovacím madlům na výplních dveří, stejnou barvu nalezneme i na spodní příčce volantu, hlavici řadicí páky a na ozdobách přístrojové desky. Neméně pozitivní vliv mají také světlé segmenty na potazích sedadel (doplněné nepřehlédnutelnými nápisy Stepway), které působí odolným dojmem. Trojice „budíků“ ohraničená slušivými chromovanými obroučkami zahrnuje otáčkoměr, rychloměr a ukazatel palubního počítače. Ten obsahuje i dílkový digitální palivoměr, teploměr chladicí kapaliny ale chybí. Středový panel obsahuje rozměrný displej multimediálního systému. Fanoušek nejnovějších elektronických vychytávek z něj určitě nadšený nebude a náročný posluchač hudby už vůbec ne, typickým kupujícím vozů této značky by ale měl stačit. My jsme ovšem učinili nedobrou zkušenost s navigačním systémem, který občas zmatkoval a posílal nás jinam, než měl. Zda to bylo vinou neaktualizovaného softwaru nebo byla příčina vážnější je otázkou, na kterou nejsme schopni oodpovědět… 

Úspory výrobních nákladů se projevují například nepraktickým ovládáním houkačky tlačítkem na konci levé páčky pod volantem, ovladačem elektrického nastavování zrcátek na přístrojové desce či tlačítky stahování předních oken na spodní části středového panelu přístrojové desky (vedle levého se nachází i spínač tempomatu). K těmto kritickým slovům ale musíme podotknout, že těchto dost nepříjemných eronomických přešlapů se Sandero (i její bráška Logan) v rámci nedávné modernizace již brzy zbaví, a to je moc dobře! U vyšších stupňů výbavy by se také měla zvýšit kvalita interiérových plastů, ale zda to bude skutečně výrazně patrné, to zjistíme až při osobní prohlídce modernizovaných modelů…

Posaďte se, prosím!

Testované vrcholné provedení Stepway se pochopitelně může pochlubit jak výškovým nastavováním sedačky řidiče, tak i volantu, které dvěma nejnižším stupňům výbavy schází. Podélný posun volantu ale k mání není ani u Stepwaye, takže zejména vyšší řidiči si musí najít nějaký přijatelný kompromis mezi až příliš pokrčenýma nohama a naopak až moc nataženými pažemi… Volant má sice věnec potažený kůží, že by ale jeho držení bylo kdovíjak příjemné, to si netroufáme tvrdit, protože v místě ideálního úchopu není nijak tvarovaný. Přední sedadla trochu udivují podivně podseknutými sedáky, kterým by dlouháni rádi nějaký ten cm délky přidali. Opěradla délkou také nehýří, ale vhodně řešené opěrky hlavy lze vysunout opravdu vysoko. V těchto sedačkách lze bez větší újmy absolvovat i delší cesty, ale musíte se smířit s jen velmi chabou boční oporou těla, protože i boční partie sedáky i opěradla jsou hodně měkké. Sandero Stepway ale rozhodně není určeno na nějaké sportovní dovádění v zatáčkách a testovaná verze s automatizovanou převodovkou už vůbec ne… Naopak potěší poctivé ovládání sklonu otočnou ružicí, a nikoli pouhou pákou s protipružinou zvedající opěradlo.

Co se týká nabídky vnitřního prostoru, vnitřní šířka na úrovni loktů řidiče a spolujezdce 141 cm je v této kategorii vozů (hatchbacky B segmentu) plně uspokojivá a to samé platí pro vnitřní výšku. Vzadu už to tak slavné není, vysocí pasažéři si zde totiž budou stěžovat na chybějící centimetry před koleny, což je při velmi štědrém rozvoru 2,59 m a nijak nízkém posazu dost nepříjemné překvapení. Pro hlavu je ale místa dost a ani samotný posaz na dělené zadní lavici není špatný. Díky tomu, že je zcela plochá, nepohodlného sezení se zde nemusí obávat ani případný střední cestující. Jen si bude muset vytáhnout svůj bezpečnostní pás ze stropu a zacvaknout si jej do jeho spodního ukotvení, protože jeho plná integrace do opěradla se zde nekoná. Je škoda, že zadní opěrky hlavy nejdou vytáhnout ještě výš, vysokým pasažérům se totiž jejich spodní, poměrně ostré okraje zarývají do zad. Musíme ovšem vzít v úvahu, že zadní sedadlo Sandera je určeno hlavně dětem. Ty zde budou spokojené hlavně díky štědré velikosti bočních oken, které jim zajistí nerušený výhled ven. Rodiče zase ocení snadnou manipulaci s dětskou sedačkou, která je zásluhou širokého i vysokého vstupního otvoru zadních dveří, otevírájících se do docela štědrého úhlu. Co se týče odkládacích prostor, není jich zrovna nazbyt, ale svoji funkci splní – schránka před koleny spolujezdce je docela hluboká a ačkoliv se kapsy ve výplních předních dveří jeví být dost krátké, poradí si i s velkou plastovou lahví o objemu 1,5 l. Před řadicí páku si lze bezpečně odložit dvojici pohárků s nápoji. 

Ve druhém, finálním pokračování tohoto testu se u Sandera Stepway budeme věnovat jeho zavazadlovému prostoru a našim dojmům z jízdy. Zvláštní pozornost budeme věnovat maličkému přeplňovanému tříválci a jeho spolupráci s novou, automatizovanou převodovkou. Chybět samozřejmě nebudou ani podrobné technické údaje a informace o cenách.

(16.11. 2016)

Roman Poláček

Galerie